2CD Gary Bartz NTU Troop

Moosicus Records, 2021   10.09.2021

Americký saxofonista Gary Bartz byl v šedesátých letech členem kapely Art Blakey & The Jazz Messengers, jejíž album Soul Finger (Limelight, 1965) bylo první nahrávkou, kde se Bartz objevil. O tři roky později již vydal vlastní debutové album (Libra) a v roce 1969 průlomové Another Earth (oba tituly na labelu Milestone). Zde hraje geniální fúzi blues, duchovního a space jazzu se skvostnou sestavou: Pharoah Sanders, Charles Tolliver, Stanley Cowell, Reggie Workman a Freddie Waits. Po krátkém okouzlení elektrickým jazzem Milese Davise, které je zaznamenáno na desce Live-Evil (Columbia, 1971), založil vlastní formaci NTU Troop. Kvarteto či kvinteto přidalo k jazz-rockové fúzi a post-coltraneovskému modálnímu jazzu také funk. Zimní evropské turné v roce 1975 zastihlo soubor ve vrcholné formě. Společně s lídrem tu váleli klávesák Charles Mims, baskytarista Curtis Robertson a bubeník Howard King. Bartz ale po veleúspěšném turné kapelu nepochopitelně rozpustil, takže živá nahrávka z Brém se stala její labutí písní. Mims šel k Patricii Rushen, Robertson do služeb Loua Rawlse a King k Robertě Flack. Tahle čtveřice v Brémách opravdu válela! Nerozpakovala se do jednoho bloku zařadit třeba pět skladeb, aniž by za každou čekala potlesk. (Dvojdisk tak obsahuje pouhých šest tracků, ale zní tu celkem 12 skladeb!) Dosáhla tak až hypnotického účinku díky proměnlivému, šťavnatému, vzkypělému proudu jazzové fúze, z něhož vybuchovala sóla všech aktérů. Bartz samozřejmě vévodil; hrál především na altku, kterou občas elektrifikoval, sopránku pak cedí přes elektriku v rockově řízné Mimsově skladbě Sweet Tooth, a to tak, že evokuje pontyovské housle. Jeho zpěv připomíná Hendrixe, ale není tak zahuhlaný, zastřený. Ovšem je zážitek poslouchat jím zhudebněné verše jazzového básníka Langstona Hughese v bezmála pětadvacetiminutové kompozici I´ve Known Rivers, která uzavírá první disk. Pianista střídá elektrické piano (jeho způsob hry má blízko k Manzarekovi z The Doors) s akustickým, kdy z perlivé lyriky dokáže vycedit eruptivní hard bop. Baskytarista často hraje rockovým způsobem, s chytlavými a údernými riffy, sóla mají blíže k art-rocku než jazzu. Bubeník patří do kategorie (řekněme) citlivých bijců, a více těch rockových, jakým byl třeba John Bonham z Led Zeppelin. A všechny tyto způsoby hry do sebe zapadají, tvoří přímočaré, mnohdy až s acidovým spodkem, přitom melodicky květnaté a improvizačně bohaté plochy. A ty jsou ochuceny také africkým a karibským kořením, ozvěnami války ve Vietnamu či motivem z Coltraneova Love Supreme (Peace And Love / Sifa Zote). Nahrávku uzavírá jediná převzatá skladba - zpěvná For the You of You, čili coververze hitu rhythm-and-blues/funkové kapely Isley Brothers ...

Hrají:
Gary Bartz – alt a soprán saxofon, zpěv
Howard King – bicí
Curtis Robertson – baskytara
Charles Mims – piano, el.piano, syntezátor