2CD Mühlbacher´s USW – Wiege zur Vierten

2CD Mühlbacher´s USW – Wiege zur Vierten
2CD Mühlbacher´s USW

Thereo Music, 2024   17.06.2024

Tak už ve světě jazzu došlo i na Antona Brucknera, romantického rakouského skladatele (1924-1896)! A rovnou na jeho majstrštyk nejznámější – Symfonii č.4, zvanou Romantická. A tak ji trochu přiblížím, aby pak lépe vyznělo hodnocení této pozoruhodné jazzové adaptace respektive hudby tímto dílem inspirované. Bruckner svoji čtvrtou symfonii komponoval prakticky celý rok 1874 a dalších šest let ji přepracovával. Snažil se totiž co nejlépe tónomalebně vyjádřit přírodní romantiku, která přitahovala nejen umělce, ale i měšťanskou společnost obecně. V symfonii proto nalézáme témata laděná baladicky, lovecky i hymnicky. Symfonie měla premiéru 20. února 1881 ve Vídni a dobový kritik psal o obrovském úspěchu, když Bruckner byl po každé větě pětkrát vyvolán. Tento úspěch spočíval právě v dokonalé transformaci přírodních motivů a scenérií a představ o nich do řeči tónů, rytmů, melodií, nástrojových zvuků a jejich vzájemných kombinací. Nejdůležitějším výrazovým prostředkem je zde fuga, která narůstáním na síle – s přidáváním dalších a dalších nástrojových partů – skvěle evokuje příchod bouřkové atmosféry po ranním svítání. Ve světě symfonických orchestrů panuje dvojí základní přístup k interpretaci tohoto díla. Jeden upřednostňuje klidná tempa, mnohobarevný zvuk smyčců, harmonické dechy a tympány, jež z romantiky dělají pohodu. Ovšem nám, Čechům a Slovákům, by měla být bližší ta rozervanější romantika, v níž žestě trhají zvukový obraz na kusy, a to za mocného přispění rytmických hromů a blesků. S patřičnými beaty coby srdečním pulsem, často vzrušeným až k překotnosti. Fugy se tak stávají sice méně polyfonními, ale o to více dramatičtějšími. Protože romantika není jen provoněná jarní louka a valčík víl. Ostatně já bych si při Brucknerově hudbě představoval spíše nenaplněnou touhu a vášeň bez ukojení. A právě taková je brucknerovská hudba Mühlbacherova jazzového tělesa USW. Christian Mühlbacher jej založil v roce 1997. Mimochodem „Mistr velkého zvuku“, jak je nazýván, se mimo jiné proslavil již koncem osmdesátých let bigbandem Nouvelle Cousine. Z hlediska instrumentace se zaměřuje na dominanci žesťových nástrojů, zhusta v nižších rejstřících, čímž dosahuje hutného, nadupaného zvuku. Klávesy a elektronika to vše umocňují. Saxofony tvoří kontrapunkt i barevný kontrast. Rytmika nehraje sice komplikovaně, ale osvěžují ji latinské prvky. Beat je sycen přímočarým rockovým tepem. Mühlbacher ovšem v žesťových aranžích dosahuje až neuvěřitelné výrazové síly. Jeho fantazie si pohrává s těmi nejsložitějšími polyfonickými obrazy od vznětí majestátnosti až po zběsilé shluky. Raději vychází z notových partitur a hněte aranžérské umění, než aby se spoléhal jen na spontánní improvizace. Christian Mühlbacher je mistrem tonální jazzové architektury. Brucknerovské dvojalbum obsahuje 16 tracků, z nichž devět je adaptací Brucknerovy Čtvrté symfonie a šest zkomponoval Mühlbacher inspirován tématy ze symfonie. Projekt krystalizoval 13 let, proto se 2CD jmenuje Cesty ke Čtvrté. První verze zazněla v roce 2011, druhá o rok později. Letos, kdy probíhá Brucknerův rok, došlo k naplnění projektu díky vydařenému koncertu ve vídeňském klubu Porgy & Bess dne 5. dubna. A završeno je tímto dvojalbem. Pokud zjazzovaný Bruckner není jazzová událost číslo jedna posledných let, pak už nevím, co by jí mělo být!

Hrají:
Christian Mühlbacher – dirigent, bicí, kompozice, aranže
Gerald Preinfalk - saxofony
Fabian Rucker – tuba, saxofony
Aneel Soomary - trubka
Lorenz Raab – trubka, křídlovka
Martin Eberle – trubka
Christoph Walder – lesní roh
Walter Voglmayr – trombón
Alois Eberl – trombón
Wolfgang Pfistermüller – trombón
Gerald Pöttinger – basový trombón, kvartový trombón
Cyriak Jäger – tuba
Albert Wieder – tuba
Gerald Schuller – varhany
Michael Hornek – klávesové nástroje
Martin Nitsch – kytara
Tibor Kövesdi – kontrabas
Lauro Bandeira de Souza - perkuse

Willy Wysoudil - vizuál