CD Peter Lipa – Symphony 80

East-West Promotion, 2024   31.03.2025

Je to v podstatě Best of zpěváka Petera Lipy, kterého jistě není třeba představovat. Kolekce třinácti písní v nových orchestrálních úpravách Adriana Harvana (s jedinou výjimkou, kdy byl aranžérem Oskar Rósza) zazněla v červenci 2023 na festivalu Viva Musica v Koncertním studiu Slovenského rozhlasu, a to při slavnostním koncertu k osmdesátinám zpěváka. Doprovázela ho jeho koncertní kapela plus čtyřicetičlenný symfonický orchestr pod taktovkou Michaely Rózsy Růžičkové. Výběr skladeb prošel pečlivým procesem. „Existují skladby, které na koncertech znějí jinak než na původních albech,“ podotknul Lipa. „Výjimkou je klasika Georgia On My Mind, kterou jsem nikdy nenatočil. Vždy jsem ji rád zpíval, ale až teď přišla ta pravá příležitost.“ A nutno dodat, že velké orchestrální aranžmá jí navýsost sluší! A jsem přesvědčen, že by se natuty líbila Ray Charlesovi i Franku Sinatrovi... Ostatně všechny písně dostaly slušivý šat, mnohdy až královský. Natáčení koncertu bylo samozřejmě technicky náročné. Postprodukce (Roland Kánik) vyžadovala práci s více jak 60 mikrofony! V centru veškerého dění stojí ale tak či onak neobyčejně čilý osmdesátník Lipa. Zpívá mu to skvěle! A nejen to, je také až šansonově vyzrálým vypravěčem, což se naplno projevuje interpretací skutečně geniálních textů Milana Lasici, kde nechybí životní zkušenost, nadhled a jiskrně laskavý humor (viz. Podobnosť čisto náhodná, Návšteva po rokoch, Balada o štyroch koňoch). Došlo ale též i na smutek a melancholii, která v písni Sťahovaví vtáci doslova rozkvétá. Zařazení tohoto skvostu autorské dvojice Filip/Lasica mne osobně potěšilo nejvíc; mám k němu až bytostně niterný vztah... V některých písních panuje také až šťavnatá, lahodně chutnající energie, což je nejpatrnější v tracku Neúprosné ráno. Protože pochází ze stejnojmenného Lipova sólového debutu z roku 1983, je srovnání až neuvěřitelné! Prostě osmdesátiletý mladík, smekám! Je očividné, že si Lipa narozeninový koncert jaksepatří užívá, jeho projev je přirozený, nenechá se zahltit mohutným orchestrálním zvukem, mimochodem opravdu mistrně snímaným, jako by vnímal „jen“ tu svoji malou kapelu, s níž je přirozeně srostlý. Proto si přijde na své i ten nejmlsnější jazzofil, neboť není ochuzen o rytmický tah a sólové chorusy, jež tu dostaly významné místo. Lipa se s dirigentkou opravdu tvůrčím způsobem domluvil na způsobu provedení, takže notami pevně svázané těleso nechávalo dostatek prostoru pro jazzový vklad. Mistrovská fúze! Zatímco u předcházejícího alba NOLA chybělo něco málo k plnému počtu recenzentských hvězdiček, tentokrát neváhám!

Hrají:
Orchester Viva Musica, dirigent Michaela Rózsa Růžičková
Richard Csino – basová kytara
Michal Fedor – bicí
Peter Lipa ml. - klávesové nástroje
Pavol Bereza - kytara
... a hosté:
Radovan Tariška - alt saxofon
Michal Šimko - basová kytara
Jozef Hepner - tuba
Svetlana Rymarenko, Samo Hošek, Simona Hulejová - vokály