CD Bill Frisell

Blue Note / Universal Music, 2020   11.12.2020

Tak za tímhle albem se skrývá vskutku silný příběh s přesahy do jazzové historie. Souvislosti jsou fascinující! Duke Ellington až po čtyřiceti letech na scéně natočil onu slavnou desku v triu s Charlesem Mingusem a Maxem Roachem Money Jungle. Stejně tak kytarista Bill Frisell, kdy už má na kontě bezmála padesátku alb, konečně natočil triovou desku! Loňské Frisellovo turné v triu s dlouholetými spoluhráči - bubeníkem Rudym Roystonem a kontrabasistou Thomasem Morganem, zakončil na stejném pódiu, na kterém natočil jedno z nejskvělejších triových nahrávek pianista Bill Evans se Scottem LaFaro a Paulem Motianem (1961) – The Village Vanguard. A odtud také bezprostředně vyrazilo Frisellovo trio do studia natočit desku Valentine. Najednou si Frisell uvědomil, že uzrál ten správný čas. „Hrát v triu je nesmírně těžké. Musí si všichni navzájem důvěřovat až do bodu, kdy se mysl všech tří spoluhráčů dostane do stavu, kdy ani jeden neví, co se bude dít dál, ale budou se cítit v bezpečí natolik, aby si vyzkoušeli cokoli,“ vysvětlil ten dlouhý čas Frisell. „Cítím, že takový trojuhelník je zdrojem síly. Jeho vrcholy jsou totiž harmonie, melodie a tempo. A víc již není třeba.“ Novinka obsahuje deset autorských skladeb, doplněných trojlístkem slavných songů – ellingtonovky A Flower Is A Lovesome Thing, pop-soulového hitu z 60.let What The World Needs Now Is Love a spirituálu We Shall Overcome ve finále alba. K němu Frisell poznamenává: „Je to poselství naděje ve všech temných dobách. Hraju tu píseň už léta a chystám se hrát i dál, dokud to bude potřeba.“ (Ostatně, my Češi a Slováci moc dobře víme, o čem mluví, že?) V nich melodii postupně odhaluje, podrobuje proměnlivým emocím a barvám; rozvíjí ji sice čitelně, ale nepředvídatelně. Mezi autorskými skladbami jsou samozřejmě novinky (či dosud nenahrané), ale i tři jakési bestofky z předchozích desek. Jímavou, tady přímo zkřehlou Winter Always Turns To Spring najdeme již na desce Ghost Town (Nonesuch Records, 2000), countryovku Keep Your Eyes Open (zde s dramatickým ostnem) na Nashville (Nonesuch Records, 1997), Where Do We Go? pak na Blues Dream (Nonesuch Records, 2001). Frisell nepotřebuje honit prsty, dává si záležet na každém tónu, pracuje s dynamikou, napětím, zvukomalbou, přimíchává i cizokrajná koření. V úvodní kompozici Baba Drame dosahuje hypnotického účinku inspirací v západoafrické hudbě a stylu hry Boubacara Traore, dronově meditativní a vrstevnatá Hour Glass vychází z hudby k letošnímu divadelnímu zpracování Ginsbergovy rozměrné básně Kaddish, titulní Valentine je šťavnatou poctou Theloniu Monkovi. Skladby Levees a Electricity mají svůj původ v hudbě k dokumentárnímu filmu The Great Flood o velké povodni na řece Mississippi v roce 1927. Co skladba, to hudební perla...

Hrají:
Bill Frisell – kytary
Rudy Royston – bicí
Thomas Morgan - kontrabas