CD Chris Potter

Edition Records, 2020   22.12.2020

Bezmála padesátiletý (nar. 1.ledna 1971) americký saxofonista Chris Potter se v první jazzové lize pohybuje již více než dvě desetiletí. Hrál třeba v kapelách Paula Motiana a Davea Hollanda, v jeho vlastních souborech se vystřídaly takové osobnosti světového jazzu jako Kevin Hays, Brad Mehldau, John Scofield, Kurt Rosenwinkel, Brian Blade, Adam Rogers či Craig Taborn. Loňský rok byl pro něj nadmíru plodný; na stále agilnějším britském labelu Edition Records vydal hned dvě alba! Nejdříve (v únoru) to byl autorský titul Circuits s fúzí hard bopu a elektronické hudby (s kvartetem, v němž vévodí Eric Harland), v říjnu pak eponymní debut ethno-jazzového Crosscurrents Tria, ve kterém s Potterem hrají Dave Holland a Zakir Hussain. Přílivovou novinku, jež spatřila světlo světa 4.prosince, nahrál Potter tentokrát zcela sám, a to při prvním lockdownu. Od května na albu pracoval plných šest týdnů. V deseti skladbách vedle dechových nástrojů (saxofony, flétny a klarinety) použil též piano, el.klávesy, akustickou, elektrickou a basovou kytaru, bicí, perkuse a samply. Na to, aby mohl nahrát nové album, musel Potter tudíž přehodnotit svůj dosavadní způsob komponování, nahrávání a produkce. „Tento projekt je výsledkem mojí snahy o tvořivý proces v úplně nových podmínkách,“ uvádí protagonista. „Je hudební reakcí na problémy současnosti – význam komunity v časech sociální izolace, potřebu silného vedení a pomáhání zranitelným spoluobčanům, kteří vždy tahali za kratší konec, reakcí na problémové vztahy v reálném světě, stejně tak na neschopnost lidí čelit strachu a nejistotě. Doufám zároveň, že nám toto mimořádně náročné období přinese i něco pozitivního a přinutí nás zaměřit se na skutečné hodnoty. Po technické stránce si ode mne album vyžadovalo různé zručnosti a vědomosti. Vedle výzvy, kterou byla hra na tolik nástrojů, jsem se musel vypořádat s nahráváním v domácích podmínkách, mimo profesionální studio. Nestačilo zaměřit se jen na detaily, musel jsem si neustále uvědomovat důležitost uchopení hudebního celku. Byla to pro mne přínosná zkušenost a věřím, že posluchač bude vnímat album podobně jako já.“ Ano, a já ho tak i vnímám. Jde opravdu o příliv (mimochodem There is a Tide vyslovil Brutus v Shakespearově hře Julius Caesar) plnokrevné, šťavnaté hudby plné hardbopových sazeb a hutného frázování bezmála bigbandového zvuku (úvodní I Had a Dream), funkové (Rising Over You), minimalistické (Beneath the Waves) i rockové energie (závěrečná skladba New Life In the Wake of Devastation). Na opačném pólu pak najdete hřejivé témbry (Like a Memory) a hluboké imprese plné barev (As the Moon Ascends). Zvláštní místo pak zaujímá kompozice Mother of Waters zahuštěná bohatými etnickými perkusemi, jež odkazuje k yorubské bohyni vod Yemoja vztahující se k africko-karibskému náboženství santeria (které mísí katolicismus s kulty západoafrického etnika Yoruba). To lze považovat také za poselství, neméně aktuální...

Hrají:
Chris Potter – piano, el.klávesové nástroje, kytary, baskytara, bicí, klarinet, basklarinet, flétny, perkuse, samply a saxofony