CD Concept Art Orchestra

Animal Music, 2020   14.06.2021

Concept Art Orchestra pod taktovkou a uměleckým vedením Štěpánky Balcarové přišel s pozoruhodným projektem, a to se šestidílnou suitou Země stoletá. Jde o kolektivní dílo skladatelů tzv. Pražské šestky. Ti se jako skladatelská skupina již prezentovali na albu Prague Six v roce 2015: Štěpánka Balcarová, Jan Jirucha, Luboš Soukup, Martin Brunner, Tomáš Sýkora a Vít Křišťan. Svita je zaznamenaná právě na nynějším albu 100 years. V roce 2018 vznikla ke stoletému výročí republiky, do roku 1992 Československé. Šest různých údobí dějin státu tak ožívá skrze nepřeberné možnosti nástrojového obsazení bigbandu, umocněné o netradiční zdroje zvuku jako Martenotovy vlny, zvonkohra, akordeon či Moog syntezátor a citaci hudebních odkazů i samplů s dobovými projevy státníků. Taková fúze jazzových a vážnohudebních postupů spadá pod tzv. Třetí proud, který v šedesátých letech u nás definoval kupříkladu skladatel Pavel Blatný, jenž bohužel letos 20.ledna zemřel. Poslech je sice náročnější, než v případě pravověrných jazzových bigbandů, ale o to je více vzrušující, dobrodružný. Každá kompozice má výrazné aranžérské, melodické a narativní nápady, a přitom drží pospolu, tvoří sevřený celek; je to způsobeno tím, že jednotlivé části vznikaly chronologicky, tj.v návaznosti. Celé album je pak uvozeno autentickými Masarykovými slovy o politické morálce z novoročního projevu z roku 1934. Autorka úvodní části (1918-1938) Štěpánka Balcarová k tomu říká: „Snažila jsem se vystihnout to, co pro mne ztvárňuje náš první prezident – tedy diplomacii, eleganci, rozvážnost, grácii a klid.“ Proto je tu hudba barevná a melodická. Autor druhého partu (1938-1948) Jan Jirucha se inspiračně opíral hlavně o Mnichovskou dohodu, kdy nás spojenci zradili a svými ústupky umožnili fatální rozpínavost Hitlera. „Pracoval jsem s úryvkem z Vltavy Bedřicha Smetany a s úryvkem československé hymny. Oba tyto motivy jsou v mé větě hudebně poničeny a pošlapány.“ Kompozice je to mnohovrstevnatá, kolážovitá, zneklidňující a plná emocí. Luboš Soukup ve třetí větě (1948-1968) pracuje s folklórním nápěvem písně Ej dolina, dolina, kterou si vypůjčil z trezorového filmu Žert. V úvodu je slyšet swing coby naděje, poté to hardbopově vře, dojde i na klarinetovou kakofonii, z níž se vyloupne citace Internacionály, s lyrického akordeonu se v závěru stane drama srpnové okupace armádami Varšavské smlouvy a „nerovný zápas malého národa se sovětským gigantem“, jak se autor vyjádřil. Čtvrtou část (1968-1989), čili období potupné normalizace, zpracoval Martin Brunner též na motivy dvou songů undergroundové skupiny Plastic People of Universe. Vešla se tam nejen Jiřina Švorcová, dštící oheň na hrstku odpadlíků, ale také, navýsost symbolicky, freejazzově běsnící Vratislav Brabenec. Páté věty (1989-2004) se zhostil Tomáš Sýkora; z barevných témbrů se vynořují „Máme holé ruce“, „Už je to tady!“, „Ať žije Havel!“, posléze ono legendární „naše země nevzkvétá“, Československo se rozděluje, Klaus se Zemanem spojují, radost z Nagana. Závěrečnou část (2004-2018) z pera Víta Křišťana nechť okomentuje sám autor, neboť jeho slova jsou stejně pregnantní jako jeho hudba, jež by se zaručeně líbila Donu Ellisovi, kde slyšíte třeba Grosse, chyceného na švestkách, naparujícího se Paroubka či sebejistého Topolánka: „Toto období je pro mne směsicí neurčitého, intenzivního, bipolárního a také trochu sarkastického prožitku. Vstoupili jsme do EU, využili výhod tohoto spojenectví, abychom vzápětí začali s ublíženým výrazem na tváři vykřikovat hesla o evropském diktátu. Na Pražském hradě se už dlouho prosazuje politika, která tak trochu udělala z pravdy a lásky sprostá slova. Chtěli bychom se vnímat jako sociální, spravedlivý stát. Přes to nám nyní vládne velmi kontroverzní a především trestně stíhaný čistokrevný byznysmen. Chtěli bychom žít budoucností, ale stále se často s nostalgií utápíme v minulosti. Proto jsem využil některé charakteristické motivy předešlých skladeb, abych je proměnil v mozaiku, směsici pocitů, které hýbou naší společností dnes". Toto album je víc, než pouze hudební...a je skvělé!

Hrají:
Štěpánka Balcarová – dirigentka, trubka
Andrea Šulcová, David Fárek, Petr Kalfus, Malte Schiller, Luboš Soukup, Jonas Brinckmann – saxofony, klarinety, flétny
Felix Meyer, Gerhard Ornig, Jan Kaiser, Jan Přibil – trubky a křídlovky
Jan Jirucha, Štěpán Janoušek, Richard Šanda, Jakub Žídek, Johannes Oppel – trombony
Vít Křišťan – klavír, Fender, klávesy, samply
Petr Dvorský – kontrabas, baskytara
Kamil Slezák – bicí
Tomáš Sýkora – samply, zvukové efekty
Martin Brunner – Prophet, klavír
Jan Linhart – zvonkohra
Ondřej Kabrna – Martenotovy vlny, akordeon
Vratislav Brabenec – alt saxofon, klarinet
Petr Ostrouchov – tympány, perkuse