CD Dario Miranda – La Dormiente

Losen Records, 2024   25.03.2025

Název alba – La Dormiente – se vztahuje k apeninskému masivu Taburno-Camposauro. Profil vrcholů, který provázel hudebníky žijící v kalábrijské destinaci Sannio, skutečně vypadá jako ležící a spící žena. „Tento obraz spontánně navazuje na mýtus předků o Matce Zemi,“ doplňuje autor hudby a kontrabasista Dario Miranda, „a zároveň nám připomíná sílu hory, kterou nám dává najevo, i když je v klidu a míru, protože je vlastní její existenci. Doufám, že hudba na tomto albu dokáže alespoň z malé části zprostředkovat ten fascinující pocit ticha vyplývající z energie a odhodlání, stejně jako pocit tajemství, které mi krajina La Dormiente vždy sdělovala.“ Album tak představuje kolekci deseti skladeb, v nichž logicky chybí bicí, což umocňuje ono kouzlo klidu, které ale na druhé straně může působit až děsivě. Naštěstí prvky magie a tajemství převažují. Naštěstí? Jak kdy. Chtělo by to, pravda, více vypjatějších expresí! Pak by to bylo na plný počet hvězdiček ... Melodie navozují přirozený pocit tradiční hudby, což zabraňuje umělotině; opakující se jednoduché motivy evokují úryvky lidových písní. Kolem těchto melodií trio vytváří umný zvukový kaleidoskop krystalicky průzračných improvizací. Ostatně Dario Miranda a Luca Aquino (trubka, křídlovka) se dobře znají z Emiliano d´Auria Quartet, bubeníka nahradil kytarista Giovanni Francesca. Ten nejenže tvoří one-man rytmickou sekci, ale poskytuje skladbám akordický základ, čímž podtrhuje melodii. Občas rozvíří spodní proudy v několika taktech, což navozuje neklid, aniž by ale narušil tok melodie. Škoda. Snesl bych i narušení, což by tento sound a´la ECM posunulo více k jazzové progresivitě. Lídrův kontrabas tu je více narativním hlasem, rytmičnost přenechává kytaře. Navíc jeho arco (viz. úvodní Dolce rumore, také All' ombra del tuo sguardo) dosahuje až majestátnosti violoncella. Trumpetista a křídlovkář i v tak pečlivě připravených kompozicích nachází dostatek prostoru pro manévrování, kdy dokáže zvuk svého nástroje elegantně ohýbat a v každém kusu zdůraznit především romantizující, tudíž uklidňující aspekty. Přesto není Mirandova hudba pro jazzové konzervativce, neboť představuje přece jenom neobvyklé zvukové dobrodružství, byť posunuje jazz do hájemství učiněné krásy. Kdyby jí bylo příště o něco méně (nic proti kráse!), byla by to skutečně bomba! Puristům se zavděčit stejně nelze, pokud to nemíní šlapat ...

Hrají:
Dario Miranda – kontrabas, modulární syntezátor, dulcitone
Luca Aquino – křídlovka, trubka
Giovanni Francesca – elektrická kytara