CD Dorůžka-Wyleżoł-Ballard

Bivak Records, 2022   04.07.2022

Vloni v létě se mi David Dorůžka svěřil, že dělá naráz na sedmi albech, a mezi nimi „je nová deska v triu s Jeffem Ballardem a Piotrem Wyleżołem. Všichni tři jsme přispěli autorsky, je to hodně elektrický projekt, hodně elektrických kláves, ale takových těch retro, analogových...“ A ejhle, album již spatřilo světlo světa díky brněnskému labelu Bivak Records, jež založil Vilém Spilka, spiritus agens JazzFestu Brno. Ostatně jsme vás již o této události aktuálně informovali. A událost to bezpochyby je! Tahle trojice výtečných instrumentalistů se poprvé ve studiu sešla v pandemických jarních dnech loňského roku, aby nahráli cele autorské album. Z osmi skladeb patří polovina Dorůžkovi, tři Wyleżołovi a jednu napsal Ballard. K nahrávání přistoupili opravdu tvůrčím způsobem a snažili se vyhnout typickému fusion sedmdesátých let, k čemuž by užití analogických elektronických nástrojů svádělo. Wyleżoł zde hraje jedinečným způsobem, přičemž ve vzácné symbióze používá nejen el.piano, ale také klavír. Chtělo by se vám vykřiknout Chick Corea, Herbie Hancock, Joe Zawinul? Nepodobá se ani jednomu! Jeho styl hry, hlavně rozvíjení skvostných melodických témat v improvizovaném sóle, je ukotven v polské hudbě, od Chopina po Komedu, ke kterým přiřazuje vlastní, novou kvalitu. S Dorůžkou vytváří též nádherná unisona, jež melodické bohatství ještě víc umocňuje. Průzračné melodie se pak doslova vznášejí nad Ballardovými složitými, výbušnými groovy, jež leckde dosahují až drum´n´bassové brutality (No Electrocity, Andromeda´s Mystery). Dorůžkovy kytary místy akusticky zvoní, hodně pak zní jaksi špinavě, zastřeně, jako by potlačoval emoce, ale když vybuchnou, má to až rockový říz a šťávu (třeba hned v úvodním tracku From the Farthest Sky To the Deepest Sea). Dorůžka je typ instrumentalisty, který se stále vyvíjí, poučen tím předchozím; jenže ani tak nenavazuje, jako transformuje přibývající zkušenosti do zcela nového, svébytného výraziva. „Skandinávská hudba mě před pár lety hodně inspirovala. Když jsem psal hudbu na tohle album, myslel jsem ale spíše na americkou hudbu,“ nechal se slyšet. Kdo sleduje Dorůžkovu tvorbu, ví, o čem je řeč a ještě hlouběji se s novým albem ztotožní. Trio navíc mistrně pracuje s baladičností, která ani vteřinu nenudí; já osobně se vždycky obávám baladického sebeokouzlení mnohých jazzmanů, takže se balady pak často táhnou jako zahuštěný sirup. Ale když se tady zaposloucháte do trojice po sobě jdoucích skladeb Sweet Farewell, All My Tomorrows a obvzláště niterné Ballardovy Lone, máte chuť je poslouchat stále dokola. To považuju za něco výjimečného! A to ještě nejsme u posledních dvou skladeb. Chorale s všeříkajícím podtitulem In Memory of Tomasz Stańko and Edward Vesala nepostrádá duchovní ponor, který nezní falešně, a pochopitelně vzhledem k oněm citovaným osobnostem evokuje ECM sound. Album vrcholí více než dvanáctiminutovým skvostem Murky Waters, jehož proměnlivé, místy kalné fusion zdobí doslova hitová melodie!

Hrají:
David Dorůžka – kytary
Piotr Wyleżoł – klavír, Fender Rhodes, syntezátory
Jeff Ballard – bicí nástroje