CD David Kollar - Arve Henriksen

Hevhetia, 2022   03.10.2022

Na nedávném Hevhetia Festu v Trnavě bylo představeno nové, v pořadí již třetí společné album slovenského kytaristy Davida Kollara a norského trumpetisty Arve Henriksena. Každý jejich počin je událostí a novinka není výjimkou. Dokonce si troufám tvrdit, že na tomto albu došlo vskutku k osudovému tvůrčímu setkání. Souznění obou hudebníků je (kon)geniální. Pravda, vždycky si umělecky i lidsky rozuměli, ale tentokrát jde přímo o symbiózu. Přitom oněch dvanáct nových skladeb vznikalo z důvodu pandemie covidu-19 odděleně, každý z protagonistů nahrával ve svém studiu. Ovšem nejdříve vznikaly Kollarovy party, neboť původně mělo jít o jeho sólové album. Chuť hvězdy severského jazzu podílet se na nahrávce vedl nakonec k jejich společné tvorbě. Je evidentní, že oba cítili nutkání otevřít svá srdce, vyhrát se z veškeré tíhy uplynulých dvou let. Nepřehlédnutelná je tu červená nit, jež se vine napříč albem a drží celý opus pohromadě též myšlenkově a narativně. Je to dětství. Možná za to může smrt pětileté dívenky Almy, která je citována hned v úvodu (Alma and the Silhouette of Hope), možná zásadní vliv tohoto údobí lidského života, a to nejen ve freudovském smyslu (The Impact of Chilhood). Převážně lyrická, zvukomalebná a barvami hýřící hudba s ambientním základem dává vyniknout neobyčejně melodické, jímavé, mnohdy křehké a niterné hře obou aktérů. Elektronické i krystalicky akustické výrazivo tady nevytváří kontrast, a už vůbec ne protiklad, ale jednolitý, přitom vrstevnatý proud lidství, lidské přirozenosti. I já jako dítě jsem snil o starověku, toužil jsem se stát objevitelem dávných civilizací (Ancient Dreams), přátelství považoval za to nejdůležitější (Friendschip), díval se rozechvěle na záhadné nebe (The Sky), živil v sobě naději ve vítězství dobra (The Hope), považoval vlastnoručně postavené přístřešky (jako děti jsme jim říkali bunkry) za vrchol umu (Under the Shelter), miloval ono napětí před deštěm, kdy vzduch ztěžknul a voněl zralými ženami (Before the Rain). A také jsem se bál zlověstných stínů, skrytého zla, jako to cítím ze skladby Shadows Behind Pillars. Téměř devítiminutové hudební drama vrcholící brunátnými ataky Kollarovy elektrické kytary a ve finále hymnickou erupcí patří k tomu nejsugestivnějšímu, co jsem v covidové době slyšel. A pak už na závěr jen Remaining Memories. Ale nikoli nicota, ani smutek. Naděje neumírá nikdy ...

Hrají:
David Kollar – akustická a elektrická kytara, ronroco, piano, elektronika
Arve Henriksen – trubka, basklarinet, hlas, syntezátor, elektronika