CD Dominique Pifarély – Suite Anabasis

CD  Dominique Pifarély – Suite Anabasis
CD Dominique Pifarély

Jazzdor Series #10, 2021   11.10.2021

Tento projekt houslisty a skladatele Dominiqua Pifarélyho navazuje na vokálně-instrumentální hudbu, již v letech 2005 – 2015 hrál soubor Dédales Ensemble. S ním Pifarély interpretoval zhudebněné básně Paula Celana s komorním sborem, dvěma recitátory a šesti improvizujícími hudebníky. Nyní zůstala „pouze“ ona šestice improvizátorů, ve které najdeme vedle dlouholetých spoluhráčů (François Corneloup, François Merville, Antonin Rayon) nové tváře: Sylvaine Hélary, Matthieu Metzger a Valentin Ceccaldi. A ta se oněmi texty nechává inspirovat cele instrumentálně; proto se tak ještě intenzivněji Celanova poezie promítá do rytmu, prostoru, formy a způsobuje výbuchy fantazie. Pifarély obdivuje v básníkově psaní výrazný, jedinečný kontrapunkt, který přenáší s obdivuhodným umem do svojí hudby. Anabasis (čili Anabáze) je rozměrná Celanova báseň, která pojednává o pouti života z moře na pevnou zem, přeneseně pak o vymanění se z exilu. „Anabasis je tedy hudební akt, který se týká exilu, vysídlení, útěku, hledání, ale také sebezapření a návratu k sobě a k druhému,“ jak se vyjádřil skladatel. Suite Anabasis byla premiérována 5.května 2018 na festivalu EuroJazz v Le Mans a vyvolala doslova frenetické nadšení kritiků i posluchačů. Někteří se zmiňovali o iniciačním, šamanském, katarzním zážitku! Naštěstí nahrávka zachovala vše, co činí ze svity tak výjimečné dílo. Nejde pouze o spojení jazzu a soudobé vážné hudby, to by nebylo nic tak neobvyklého. Tato fúze dala totiž vzniknout nové výrazové kvalitě, která je sycena podstatou samotné hudby, nikoli spojovaných žánrů. Jak takové hudební novum popsat? Nemožný úkol! Témbrové bohatství, minimalistická kostra, zvuková dramata, emoce; je v něm rozpuštěný hard bop, free jazz i neidiomatická improvizace (viz. třeba úvodní jedenáctiminutovka Anabasis), šťavnatý kontrapunkt (La Ronde), omamná směs průzračné radosti komorní hudby, freejazzové špíny a powerjazzové energie (Grille de parole), power jazz se strhujícími sóly v kontrastu s barevnými impresemi (závěrečná šestnáctiminutová paráda Sans bruit, les voyageurs), kde vás doslova smete energií nadupaná gradace s neuvěřitelnou houslovou erupcí. Ovšem k významově plnému posluchačskému uchopení celé suity se doberete ve čtvrtém tracku, bezmála jedenáctiminutové skladbě Radix. Ta je totiž inspirována básní Radix, Matrix, v níž Celan popisuje bytostnou rozpolcenost židovského básníka, který i po hrůzách holokaustu dokáže psát poezii pouze německy. Musel se tak i bolestně vypořádávat navíc se zdrcujícím výrokem německého filozofa Theodora W.Adorna, že „po Osvětimi už nelze psát básně“. Tomu odpovídá Pifarélyho hudební zpracování – rozšířená a posléza rozvolněná tonalita, elektronické pazvuky, dramatická gradace, oproti tomu teskné smyčce, debussyovsky čistá flétna, lahodné témbry a rytmus coby odbíjení času ...
Mistrovské dílo!

Hrají:
Dominique Pifarély – housle
Valentin Ceccaldi – violoncello
Sylvaine Hélary – flétny
Matthieu Metzger – soprán a alt saxofon
François Corneloup – baryton saxofon
Antonin Rayon – piano, syntezátor
François Merville – bicí
... a hosté:
Bruno Ducret - violoncello