CD Eugen Vizváry Part III

4 Record, 2022   05.12.2022

Jak jsme vás již před časem informovali, hráč na klávesové nástroje a skladatel Eugen Vizváry vydal další autorské album. Dostalo titul Saturnus a je to již třetí sólový projekt. V lecčems je pozoruhodný. V prvé řadě je to až klávesové obžérství (ale v dobrém slova smyslu), to jest bezbřehá zvuková a výrazová nápaditost, jež povyšuje obligátní fusion, které převažuje, na opravdu současný a veskrze moderní elektronický jazz. Však také Vizváry pozval do studia početnou plejádu hostujících instrumentalistů. Aranže většiny z osmi autorských kompozic jsou nápadité, neotřelé, progresivní, byť ukotvené v tehdy revolučním výrazivu sedmdesátých let. Nejdříve ale ve svojí recenzi vychytám mouchy, a až potom budu objevovat pestrobarevné motýly, ano? Naštěstí otravného hmyzu je tu pomálu. Nemohu si pomoci, ale já osobně se u čehokoli, co zavání R´n´B´ a pop-jazzem, a může tu být zpěvačka nebeská krasavice, prostě nudím. Naštěstí je tady zahuštěný, vrstevnatý zvuk, ze kterého se vyloupnou i sóla varhan a trubky (Aaron Janik). Koneckonců nutno dodat, že kdyby taková muzika zněla z většiny komerčních rozhlasových stanic, tak by to bylo fajn. Druhou slabinu vidím ve skladbě Gypsy; fusion s partem elektrifikované trubky se po půlce už nijak nevyvíjí, takže na mne působí zbytečně nataženě. A pak už jsou tu jen pozitiva. Úvodní Andromeda je zvukově vytříbený space jazz-rock, ve kterém jsou klávesy rozžhavené do běla, aktéři pracují s dynamikou, rytmická hutnost kontrastuje s ambientním vokálem. V Apartment se snoubí drum´n´bass s fusion, rozdivočelé syntezátory a šťavnaté sólo el.piana jsou jen špičkou ledovce aranží. Forgotten Love je podle mého názoru nejpozoruhodnějším trackem. Přestože vychází z R´n´B´modelu, zůstane čistě instrumentální, s basovými šlahouny virtuózního Roberta Vizváryho a skvostným sólem el.piana. Pak tu najdete dvě skladby, které v sobě mísí řízné fusion se soft-rockem. V Jelly Belly jsou to vokály, zjemňující řízné fusion, v ´62 je to již celá melodie, zahuštěná varhanní jíškou; ovšem autorovo sólo na varhany a basovku je už jazzově hutné. Navýsost vydařené album uzavírá titulní Saturnus se zvláštní náladou retro, které ale může znamenat budoucnost. Takové vzpomínky na budoucnost ... (Däniken promine.)

Hrají:
Eugen Vizváry – klávesové nástroje, baskytara
Anita Soul – zpěv
Juraj Griglák – baskytara
Dávid Hodek – bicí, perkuse, vokál, kytara
Aaron Janik – trubka
Richard Csino – baskytara
Poogie Bell – bicí
Aron Hodek – baskytara
Robert Vizváry – baskytara

Recenzia vznikla a bola uverejnená s finančnou podporou Soza.