CD Foukalová - Brunner

Animal Music, 2022   14.09.2022

Cyklus písní zkomponoval český pianista Martin Brunner na objednávku Symfonického orchestru Českého rozhlasu v rámci koncertní řady Nové horizonty. Mimochodem ze stejného popudu vznikla také suita Tomáše Sýkory Songs For Orchestra, jejíž záznam jsme tu také recenzovali. A protože mělo jít tentokrát o písně, Brunner sáhnul po dosud nevydaných básních Věry Koubové, jinak oceňované překladatelky z němčiny (Nietzsche, Kafka, Wurm, Handtke atd.). A pěvecký part svěřil Markétě Foukalové, známé z pop-jazzové skupiny Lanugo. Cyklus nazvaný podle jedné z básní Svou chvíli zazněl v pražském Centru pro současné umění DOX+ 10.února 2022. SOČR řídil Mirko Ivanovič a s oběma hlavními protagonisty vystoupil ještě s elektrickým pianem Vít Křišťan (Inner Spaces, Jaromír Honzák, Tomáš Hobzek, Concept Art Orchestra atd.). „Dostal jsem nabídku od Českého rozhlasu napsat skladbu pro jejich symfonický orchestr. Měl jsem úplnou volnost, jak program pojmout, a rozhodl jsem se, že pozvu zpěvačku Markétu Foukalovou. Markéta je podle mě úžasná zpěvačka s nádhernou barvou hlasu, kterou znám už hodně dlouho z kapely Lanugo. Vždycky jsem si s ní chtěl zahrát nějaké vlastní skladby a tohle byla ta nejlepší příležitost. Spojit její hlas se symfonickým orchestrem se mi zdálo jako něco, co se zkrátka musí stát! Jsou to tedy nakonec písně pro Markétu s orchestrem,“ řekl k tomu Martin Brunner. Ačkoli má Brunner zkušenosti s komponováním pro jazzový orchestr či klasické komorní sestavy, ty ale pro psaní symfonické hudby nemohl zužitkovat. „Jde opravdu o hodně odlišné světy. Úloha některých nástrojů zůstává samozřejmě stejná, ale stylově jde o zcela jinou hudbu. Navíc jsem v obsazení nechtěl jazzovou rytmiku, takže kromě stylu zde byl rozdíl i čistě technicky. Není možné ani na chvíli nechat hrát jazzovou kapelu a orchestru dát pauzu, nebo připsat ke kapele jednoduché barvy. Je nutno vše vypsat, a navíc způsobem, aby hudba plynula a melodické linky vytvořily puls skladby. Princip klasické bigbandové aranže tady nestačí,“ vysvětlil autor v jednom rozhovoru. Nesnadná, na obrazy a symboly bohatá poezie dostala vskutku adekvátní hudební podobu. Fúze inteligentního popu, komorního jazzu a dramaticky romantické orchestrace je místy zvukově hutná, ale přesto to písním neubírá na lyričnosti a vpravdě ženské intimitě. Všech osm písní je náležitě rozmáchlých, ale nikoli samoúčelně či dokonce nabubřele. Brunnerův klavír tvoří jejich páteř, symfonické smyčce, dechy a bicí nástroje svaly a maso, Křišťanův Fender Rhodes krev; a ta třeba mocně klokotá v písni Ze zázemí. Bylo by to na plný počet hvězdiček, kdyby ona orchestrace přece jenom nebyla s přibývajícími tracky jaksi předvídatelná. Ale néšť, půlka hvězdičky sem, půlka tam; album je to výtečné! Zbývá ještě dodat, že jeho křest proběhne 22.září v rámci koncertu tria Foukalová / Brunner / Křišťan ve Starém purkrabství na pražském Vyšehradě.

Hrají:
Markéta Foukalová – zpěv
Martin Brunner – klavír
Vít Křišťan – Rhodes piano
Symfonický orchestr Českého rozhlasu SOČR
Marko Ivanović – dirigent