CD Havel-Novakov-Schmidt-Wiesinger

Jive Music, 2021   10.02.2022

Toto album vzniklo díky spontánnímu studiovému sejšnu čtyř osobností rakouského jazzu za časů pandemie v roce 2020. V domácím vídeňském studiu původem srbského bubeníka Dusana Novakova (v jeho portfoliu jsou kupříkladu Mark Murphy, Oliver Lake, George Cables, John Marshall, Gregory Porter či Andy Middleton) se sešli hammonďák Erwin Schmidt (Kevin Mahagony, Ray Charles Big Band, Elly Wright, Joschi Schneeberger), kytarista Christian Havel (Andy Middleton, Harry Sokal, Lee Harper, Ingrid Jensen, Juraj Bartoš) a saxofonista a flétnista Bernhardt Wiesinger (Danny Grissett, Gina Schwarz, Kevin Hays, Scott Colley, Bill Stewart, David Kikoski). Vytvořili tak kvarteto s delikátním varhanním a kytarovým zvukem, syceným cool jazzem, swingem a hard bopem. Dlužno ale předeslat, že na můj vkus až příliš delikátním. Bohužel. Album obsahuje devět tracků. Vedle autorských skladeb (po dvou Wiesinger a Havel, jednu dodal Schmidt) tu čekají posluchače tři zajímavé coververze. Zajímavé ale více oním výběrem, než provedením. Chopinovo Nocturne Op.9, No.2 zní příliš barově, o něco lépe se jeví ellingtonovka Blue Rose, swingovka se šťavnatějšími sóly; finále v podobě titulní What Now My Love? z pera Gilberta Becauda mohla být zahrána živěji, emotivněji, zvláště, když byla zkomponována na základě vzoru z Ravelova Bolera. A zvláště, když ji od roku 1961, kdy spatřila světlo světa, dělal snad každý, kdo něco v jazzu znamená. Album odsejpá v pohodě, samozřejmě, pustit si ho večer při lahvince dobrého moku musí být paráda. Jenže když dohraje, tak zavládne opravdu ticho. Nic v posluchači nerezonuje. Ale k jedné skladbě bych se asi přece jenom vrátil a pustil si ji znovu. Track č. 7 – The Edge. Autorem je varhaník Erwin Schmidt. A je to opravdu svěží hard bop s hutnými sóly, včetně bicích ...

Hrají:
Christian Havel – kytara
Dusan Novakov – bicí
Erwin Schmidt – Hammond organ
Bernhardt Wiesinger – tenor saxofon, flétna