CD Hexabit

Kokoro no Ko, 2022   24.03.2023

Hudba švédské harfistky a improvizátorky Stiny Hellberg Agback je na poli evropského jazzu zcela unikátním (z)jevem! Za prvé: improvizujících a jazzových hráček (potažmo hráčů) na harfu, těch opravdu dobrých, byste spočítali na prstech jedné ruky; za druhé: ani na jediném z jejích předcházejících pěti alb v různých uskupeních nenajdete sebemenší úlitbu komerčním bohům. Od roku 2006 nahrávala a koncertovala na festivalech a klubových pódiích s vlastními soubory Namna, SHA3K, Trilobit, Stina Hellberg Agback/Jonas Isaksson Quartet, v duu s houslistkou Evou Lindal či právě s pozoruhodným sextetem Hexabit. Ten upoutá pozornost již tím, že má zdvojené bicí, což mu dává polyrytmickou hutnost, tah a sílu. Ta se projevuje ve všech šesti autorských skladbách. Stejně tak v jazzu neobvyklé barvy díky harfě a lap steel kytaře dodávají kompozicím netuctovost. Ve většině z nich pak protagonisté pracují s kontrastem mezi melodickými oblouky a rozervaností či rozvolněností. Mistrná je též jejich schopnost vygradovat hudební materii. Třeba v úvodní skladbě Troy; ta se zpočátku jeví baladicky, ale díky tepavému spodnímu proudu a bobtnajícím propletencům nástrojových hlasů vzepne se k freejazzové erupci. Podobně se k free jazzu propracuje zprvu až rozverný Mock Duck. Ovšem nejsilnější je Hexabit v přímočařeji budovaných skladbách, ve kterých se rytmický tlak a hustota mísí s výraznými melodickými motivy, sazbami a sóly. Nechybí tak vyloženě pozdně colemanovská freejazzůvka (Moon Trip), ani strhujícím způsobem řinoucí se jazz-rockově laděné kusy (Time Is Up, Martin) a závěrečná řízná hardbopovka Lokomotiv, jež na ploše bezmála deseti minut vskutku jede , posléze pak i doopravdy uhání!

Hrají:
Stina Hellberg Agback – harfa
Simon Svärd - lap steel
Örjan Hultén - saxofony
Tove Brandt – kontrabas a baskytara
Karl Jansson - bicí
Daniel Olsson – bicí