CD J.Praper Liquid Carpet

Vlastní náklad, 2022   14.07.2022

Název kapely slovinského kytaristy a skladatele Liquid Carpet symbolizuje cestu a způsob hudební tvorby, to jest bez zábran, spontánně. Tekutý koberec se rozlévá do šíře, proudy se spojují v novou řeku, objeví se neznámý břeh a za ním zcela jiná krajina. Zní to slibně, což? Bohužel ale musím předeslat, že aktéři zůstali někde na půli cesty. Ale i tak je co poslouchat. A místy je to vskutku překvapivé, nové, naznačující směr hudebného vývoje. Však se do tohoto projektu promítlo dvacetiletí žánrově různorodých zkušeností lídra v mnohých uskupeních. Toto kvarteto je jeho první vlastní originální kapelou a Knee Jerk Reaction debutem. Nutno ale dodat, že Jure Praper k realizaci autorského projektu přizval osvědčené muzikanty, s nimiž se zná řadu let. Titul alba znamená anglický medicinský výraz (nechám promluvit Wikipedii) pro náhlý mimovolný reflexní kop způsobený úderem do šlachy těsně pod kolenem. Kytaristova hra mnohdy tento jev připomíná; vystřeluje jako ostře rocková, až těžkotonážní, kořeněná hutným blues. Bohužel většina jeho sól je na jedno brdo, brzy se stávají až příliš čitelnými, očekávatelnými. A také připomínajícími toho či onoho kytaristu; ve skladbě Forest Sentry on Alert dokonce českého Michala Pavlíčka. Tomu odpovídá šťavnatý rytmus plný riffů, jež ale často působí klišovitě. Berte to samozřejmě jako pohled jazzofila, který je zvyklý na polyrytmicky vedené linky. Oslovují mne prostě více instrumentalisté jako např. Oz Noy či Miloš Železňák (abychom nemuseli tak daleko). Všech devět skladeb ale nepostrádá šťávu a tah, proměnlivou dynamiku, nechybí výrazná témata a melodie, pohybují se mezi blues-rockem a jazz-rockem. Výtečnou, protože opoziční roli zde má zdatný saxofonista, který hraje cele jazzově. Nejreprezentativněji vyznívá v tomto duchu sedmiminutovka Do You Mean It? a o minutu delší Sit Down & Wait, v níž se pojí jazz-rock jako břitva s blues-rockem. Za nejzdařilejší ovšem považuji trojici skladeb, ve kterých hostují zajímaví instrumentalisté. Ti zdárně narušili vesměs jednotnou zvukovou linii. Ve více než jedenáctiminutové, baladicky laděné Going Under se kapela za účasti vynikajícího vibrafonisty Vida Jamnika rozmáchla k zahuštěnému fusion se strhujícími sóly. What´s With the Rush? (8:22) v sobě díky říznému trumpetistovi Timoteji Kotnikovi mísí blues, rock a funk s vášnivými balkánskými sazbami. Album pak vrcholí v samém závěru titulní skladbou Liquid Carpet, zatěžkanou valivým těžkotonážním rockem, jež díky více než třináctiminutové stopáži a sugestivnímu klavírnímu proudu (Sašo Vollmaier) působí až psychedelicky!

Hrají:
Jure Praper – kytara
Matic Črešnik - bicí
David Novak - baskytara
Matjaž Mlakar - saxofon
... a hosté:
Vid Jamnik - vibrafon
Timotej Kotnik - trubka
Sašo Vollmaier - piano