CD Cholet-Mascart-Cholet

Infigo, 2022   11.04.2022

Tak tohle album je náramně povedené! A hlavně neotřelé, jedinečné, vzrušující! Francouzský pianista a skladatel Jean-Christophe Cholet zkomponoval dosud 400 skladeb a čile s nimi koncertuje a nahrává je, buď jen se svým klavírem či v různých formacích nebo dokonce velkém orchestru. Na svém kontě má již třicet alb. To nejnovější natočil v triu se saxofonistou Vincentem Mascartem (ten hraje stabilně v pianistově kvartetu, je členem Christian Brenner Quartet a podílí se na projektu Zappa For Ever s Thierry Maillard Big Bandem) a bubeníkem Quentin Choletem, svým synem, žákem Johna Hollenbecka na Jazzovém institutu v Berlíně, jenž pobýval studijně také v Jížní Koreji; nedávno založil vlastní experimentální trio, v němž mísí progresivní jazz s asijskou hudbou. Tito tři excelentní instrumentalisté snoubí s neobyčejnou tvůrčí potencí současné jazzové výrazivo s tradiční či soudobou vážnou hudbou. Mascart střídá tenora se sopránkou. Jedna skladba, a to závěrečná, je ale bez saxofonu. Po zběžném poslechu kolekce jedenácti tracků by se dalo konstatovat, že jde o free jazz, i když intelektuálně uchopený. Ano, jde o free jazz, ale ten tu slouží pouze jako východisko k vlastnímu, unikátnímu pojetí mnohdy i spirituálně mocné fúze toho nejlepšího, co v hudbě od padesátých let minulého století vzniklo. Včetně minimalismu (úvodní Diane, Marmaille, Styx dokonce s preparovaným klavírem), postexpresionismu (Kanod, Tour D´ivoire), modálního jazzu (Eveil, Aubage, All Alone) či hard bopu (Incandescence) a post bopu (Maintenant). Ale nikdy to není směs pouze toho a onoho, s každým dalším poslechem se vyloupnou nové výrazové vrstvy, nuance a chutě. Navíc trio pracuje s tvorbou napětí mezi jednotlivými nástrojovými hlasy, staví zvukovou vypjatost až brunátnost do protikladu k melodičnosti a svěžím barvám. Tak to nám ten jazz v Evropě (album vyšlo v lednu) začíná pěkně zostra!

Hrají:
Jean-Christophe Cholet – piano, kompozice
Vincent Mascart - tenor a soprán saxofon
Quentin Cholet – bicí