CD Rossy-Landfermann-Ballard

ECM Records / Divyd, 2021   15.02.2022

Již před více než deseti lety projevil Španěl Jorge Rossy, v té době ještě bubeník tria Brada Mehldaua, zájem o vibrafon. V posledních letech se mu věnuje jako svému hlavnímu nástroji. Až to dotáhl k debutu na slovutné mnichovské značce ECM v triu s německým kontrabasistou Robertem Landfermannem a americkým bubeníkem Jeffem Ballardem! Je to dost unikátní sestava; pro basistu je to stejně jako pro Rossyho první nahrávka pro ECM (znám je dosud hlavně jako člen Pablo Held Tria), Ballard už tu předtím nahrával dvakrát, a to s triem Fly (po boku Marka Turnera a Larryho Grenadiera). A pikantní je, že Rossyho vystřídal v Mehldauově triu. Tato propojenost je na nahrávce znát. I když... ne vždy ku prospěchu. Ale o tom až později. „Cílem tohoto tria bylo ponechat nástrojům hodně prostoru, aby mohly dýchat a rozvinout se nikoli v záplavě tónů,“ vyjádřil se o projektu Rossy, mimochodem s jedinou výjimkou (tou je melodická skladba Cargols z pera Chrise Cheeka) výhradní autor repertoáru. Nástroje jsou si tak rovnocenny. Proto je trio také vypisováno všemi jmény protagonistů. „Já sám jsem spíše minimalistickým hráčem na vibrafon a marimbu, hraju málo not a více využívám prostor, který odděluje jednotlivé zvuky od sebe,“ dodává Rossy. „Jeff a Robert tak dobře vystihli podstatu mých melodií, a zároveň ale zůstávají sami sebou. Věděl jsem, že pro tohle trio potřebuju víc než jen rytmickou sekci. Potřeboval jsem tři sólisty.“ K titulní skladbě Puerta přišel autor na profesní (a de facto životní) křižovatce: „Byla to předtucha, téma přišlo intuitivně. Skladbu jsem napsal v hotelu v Londýně těsně před jedním z posledních koncertů s Bradem. V tuto chvíli jsme ještě nemluvili o mém odchodu z kapely, ale já začal mít neodbytný pocit, že je čas jít dál. Puerta je španělsky Dveře. Myslím, že jsem už podvědomě přemýšlel o otevření nové kapitoly mého života.“ Rossy s novými spoluhráči natočil výbornou desku, ale přiznám se, že jsem čekal víc. Více života, abych se vyjádřil přímo. Možná to je dílo Manfreda Eichera, přes kterého v ECM samozřejmě nejede vlak, což je pochopitelné; jsem ale každopádně přesvědčen, že pod jiným producentem by ta muzika zněla jinak. Respektive bylo by v ní více energie, razance, více šťávy. A to i při onom Rossym proklamovaném řídkém způsobu hry. (Maně jsem si vybavil nahrávky Christophera Della.) Místy je to prostě až příliš křehké, byť rytmika bývá dost zahuštěná. Ale ne, že bych si při poslechu nepochutnal, to ani náhodou; pouze to mohlo být o něco výživnější. Jako třeba osmiminutová skladba s rytmickou explozí Maybe Tuesday, středomořsky okořeněná Scilla e Cariddi, šťavnatý tok S.T., swingující Ventana či něco jako neomalené tango Adiós. A pokud lyrické imprese, pak skvěle vystavěná, téměř mysteriózní Puerta. Příznačně. Doufejme, že tohle trio vystoupí do dalších, a ještě lepších hudebních počinů!

Hrají:
Jorge Rossy – vibrafon, marimba
Robert Landfermann – kontrabas
Jeff Ballard – bicí