CD Karl Ivar Refseth

Traumton Records, 2024   19.07.2024

Vibrafonista vyvažující melodickou krásu a oduševnělou intenzitu. Nebo: Zázračná krajina se čtrnácti kompozicemi mezi komorním jazzem a minimalismem. To jsou dvě ukázky promo textů k albu Unfolding norského vibrafonisty Karla Ivara Refsetha. Po předchozí triové nahrávce Devotion z roku 2022 jde o počin sólový, založený pouze na zvuku vibrafonu. Materiál vznikal ale již při tvorbě Devotion, které mělo být původně dvojalbum; jedno CD s triem, druhé sólo. Refseth odkládal sólové kompozice s tím, že užije také elektroniku. Nakonec se skladby obešly bez elektronických efektů, pouze s vybroušenou akustikou. Ale potřebovaly ještě dozrát. Až několik úspěšných sólových koncertů vibrafonistu povzbudilo k finalizaci alba (2022). „Skladby byly napsány ve velmi koncentrované pracovní fázi,“ vyjádřil se Refseth. „Mým cílem bylo vytvořit různorodou desku s širokou paletou zvuků. Každá skladba by měla mít svou vlastní charakteristiku a měla by zahrnovat a zprostředkovat různé dojmy. Začal jsem tedy se spoustou nápadů a postupně jsem vyřadil ty, které měly menší sílu a expresivitu.“ Naštěstí mu v tom byl nápomocen koproducent alba Morton Qvenild, pianista a sound designer, spolupracující kupříkladu s Jaga Jazzist. Proces „vylepšování atmosféry“ trval delší dobu, než bývá obyčejně zvykem: „Někdy je to šestá, osmá nebo desátá verze, která se skutečně dostane na desku. Miluju, když ty kousky 'vyrůstají', jako když se vyvíjí dítě.“ Refseth pracoval s vibrafonem s bezbřehou fantazií a využil jeho zvukových možností mnohdy až dosud neslýchaně. Hrál smyčcem, používal nejrůznější paličky, mohl hrát podle libosti třeba i ty nejtišší tóny. Zvukař je dokázal nejen zachytit v kompletní intenzitě a dynamickém rozsahu, ale také jim vtisknout formát prostorového zvuku. Vznikla tak nahrávka s tajemnou, esteticky zvláštní atmosférou. Některé skladby by se daly charakterizovat jako hudební haiku, některé mají blízko k minimalismu třeba takového Terryho Rileyho či Steva Reicha. Postřehnutelný je též vliv Davida Friedmana, jeho mentora a profesora vibrafonové hry na Berlínském jazzovém institutu. I když je vyznění alba veskrze pozitivně melancholické, skladby Ein Stahlwerk (Ocelárna) a We Shall Overcome jsou poznamenány válečnou hrůzou, jež zanechává na Ukrajině ruská invaze. A není to jen nějaká abstrakce; vibrafonista doplňuje: „Ve svých workshopech se školními dětmi v Norsku se velmi často setkávám s dětmi uprchlíků z Ukrajiny, třeba z Mariupolu. To, co prožili, je nepředstavitelná hrůza. A katastrofa. Prožívám ji tak s nimi.“

Hrají:
Karl Ivar Refseth - vibrafon