CD Iago Fernández

Fresh Sound New Talent, 2022   26.04.2023

Galicijský bubeník Iago Fernández, usazený nyní ve Švýcarsku, hrál na skvostném albu Ysla zpěvačky Yumi Ito. A tatáž vokalistka se objevila na jeho čtvrtém autorském albu Luzada. Toto slovo se překládá jako světlo vyzařované tělem, ať už vlastním nebo odraženým od jiného. Znamená to také první záblesk denního světla, když vychází slunce. Tento výraz pochází z Fernándezovy domoviny Galicie. V roce 2019 hudebník oznámil, že se začal terapeuticky vyrovnávat s blíže nespecifikovaným traumatem z dětství a pravidelně praktikuje jógu a hlubokou meditaci. „Emocionální inspirace ke komponování hudby na albu je spojena s tímto mým vnitřním léčebným procesem,“ dodal. „Je to moje dosud nejosobnější dílo.“ Vzniklo tak deset kompozic, které jsou syceny z různých žánrových zdrojů – od jazzu, především pak hard bopu a neo bopu, přes soudobou vážnou hudbu až po lidovou hudbu z Brazílie a Galicie. Autor napsal v galicijštině dvě básně, které zpívá hostující Yumi Ito. Almas Viaxeiras (Cestující duše) popisuje touhu po fyzické blízkosti v časech pandemie a Flor Esvelta (Štíhlá květina) je o duchovní léčbě, růstu a zralosti. Do studia si kromě zpěvačky pozval plejádu výtečných instrumentalistů. Tenorsaxofonista Mark Turner (exklusivní rozhovor s ním jsme přinesli již v roce 2010 zde) spolupracuje například s Benoîtem Delbecqem či Tomem Harrellem. U Harrella najdeme také kontrabasistu Bena Streeta, který exceluje společně s dalším aktérem, kubánským pianistou Davidem Virellesem, v kvartetu Andrewa Cyrille. Virelles je ostatně koněm prestižní stáje ECM. A pak je tu v základní sestavě úžasný basklarinetista Joris Roelofs z Amsterodamu, jenž nějaký čas působil i na newyorské scéně, kde hrál s těmi nejlepšími; mimochodem jsme ho mohli vidět v Bratislavě v roce 2011 na festivalu Pet Jazz právě s jeho newyorským triem (s Tedem Poorem a Mattem Penmanem). Za zmínku stojí také to, že je hlubokým znalcem filozofa Nietzscheho. A tento jazzový virtuóz na albu Luzaga opravdu kraluje. Jeho sóla třeba ve skladbách Doces, Cadeas por fin, Springtime Paradox či Purple Light jsou opravdu lahůdková, plná impresí i expresí v plné výrazové škále. Fernández je samozřejmě také výrazným sólistou (např. Flor esvelta), ale (řečeno lidově) na Roelofse nemá. Ben Street se též nenechá zahanbit a vystřihne skvělé sólo v témbrově ponorném kusu Arrolo da alba. Dalším výrazným rysem nahrávky jsou právě témbry, zvláště při souzvucích; díky basklarinetu hluboké (Luz da paz), lyricky rozkvetlé (Curarei) a neobyčejně jímavé jako v baladě Lonely Child (posílené o altsaxofon hostujícího Sama Barnetta), kterou považuju za vrchol alba!

Hrají:
Iago Fernández - bicí, varhany, vokál
Mark Turner - tenor saxofon
Joris Roelofs – basklarinet
David Virelles – klavír (kuba)
Ben Street - kontrabas
... a hosté:
Yumi Ito - vokál
Wilfried Wilde - kytara
Song Yi Jeon - vokál
Sam Barnett – alt saxofon
Kuba Dworak - kontrabas