CD Masaa

Traumton Records, 2023   20.09.2023

Kapela Masaa sice sídlí v Německu, ale její weltjazz (něco jako obdoba dnes tak nadužívaného výrazu world-jazz) znají posluchači od Tuniska, Ázerbájdžánu a Turecka až po Španělsko a Velkou Británii. Již na předchozím albu Irade (Traumton Records, 2021), jež získalo German Jazz Prize v kategorii Vokální album, rozšířila svoji sestavu o Reentka Dirkse, virtuóza na dvojkrkou kytaru. Na novém, v pořadí již čtvrtém albu Beit (Traumton Records, 2023), skupina dále košatí svoji hudbu. Podmanivý hlasový rozsah Rabiha Lahouda přesahující několik oktáv soustavně tvoří gravitační centrum kvarteta. Zatímco Lahoud píše všechny texty, hudbu komponují Dirks a trumpetista (a křídlovkář) Marcus Rust. Aby společně připravili nový repertoár, kapela se v květnu 2021 uchýlila do starého domu ve venkovském regionu Bergisches Land. „Nachází se daleko od všech rušivých městských vlivů, takže nás nic nerušilo,“ vysvětluje Lahoud. Skladby jsou zhusta založeny na osobních zkušenostech. Pospolitost a vzájemné porozumění, z nichž se vynořuje kreativita, představují ústřední myšlenku alba Beit (což znamená Dům, respektive Domov). Tentokrát jsou Lahoudovy texty v arabštině, libanonštině a francouzštině. Jsou asociativní, metaforické, tudíž záměrně nejednoznačné a mají vždy hlubší význam. Ostatně zpěvák v Libanonu žil patnáct let, než jeho rodina emigrovala do Německa. Jestliže předchozí deska představovala výzvu ke změně, novinka onu změnu dokonává. Je filozofičtější a hlubší, ale přitom také celistvější. Nová hudba skupiny se pohybuje ve stejné crossoverové lize jako ta od Dhafera Youssefa či Rabiha Abou-Khalila. Třeba titulní skladba začíná klidně, téměř kontemplativně, s příjemným kytarovým tkanivem, citlivým vokálem a vzdušnou trubkou; v polovině se ale píseň radikálně mění, nastoupí liché groovy, kaskády slabik a slov ve střetu s neméně vypjatou trubkou. V úvodní Nabad odhaluje zpěvák svoji lyricky zpěvnou tvář, umocněnou recitací ponořenou do melodických instrumentálních vod. Hra trumpetisty Rusta je nezaměnitelně zakořeněná v současném jazzu, a to v plné výrazové šíři. Bubeník Demian Kappenstein hraje citlivě i energicky. Dirks netřímá kytaru se dvěma krky jen tak pro efekt (jak to mnohdy u kytaristů bývá), ale dokáže na ní vytvářet různorodé zvuky. Na jednom krku kouzlí jemné vyhrávky a energické akordy, jež dosahují energie flamenca; druhý krk je částečně opatřen basovými strunami a v horní polovině hmatníku nejsou žádné pražce, což usnadňuje glissanda a čtvrtinové tóny. Tak dokáže s přehledem dosáhnout zvuku kontrabasu a dokonce arabské loutny oud!



Hrají:

Rabih Lahoud - zpěv

Marcus Rust - trubka, křídlovka

Reentko Dirks – dvoukrká kytara

Demian Kappenstein - bicí, perkuse