CD Oli Bott Quartet

O-Tone Music, 2023   08.09.2023

Cesta jako cíl – tak by se dalo charakterizovat nové album berlínského vibrafonisty a skladatele Oliho Botta. Se svým kvartetem totiž ve studiu prostě, s chutí a bez zábran hráli, improvizovali vesměs na Bottova témata, jež navýsost interaktivně naplňovali jednoduše obsahem. Vznikla tak celá řada skladeb, z nichž jich bylo vybráno sedm. S titulem Content a pouze očíslovaných. „Nic nebylo nacvičeno, s ničím se nepočítalo,“ říká Bott. „Vůbec jsme netušili, jak to začne a jak to skončí, kdy přijde téma, kdo a kdy bude improvizovat.“ Lídr původně jen pozval muzikanty na nezávaznou zkoušku. Přestože se znali, v této konstelaci (až na rytmickou dvojici, jež se sešla např. v projektu mikroPLUS Gebharda Ullmanna a Hanse Lüdemanna) spolu ještě nehráli. Samotnou čtveřici překvapila ona mimořádně tvůrčí spontánnost, během níž vznikla pouze demokazeta. Stačila chvíle zpětného poslechu, když trumpetista Markus Stockhausen s nadšením prohlásil: „Tady vzniká opravdové album!“ A to je pro aktéry, jak se sami vyjádřili, podstata jazzu – jako oslava impulzivních, neopakovatelných momentů z takového sejšnu. V tomto případě naplno platí, že méně může být někdy mnohem více! Však se tu sešli vskutku výteční instrumentalisté. Oli Bott studoval vibrafon a skladbu na bostonské Berklee College of Music u Garyho Burtona a Boba Brookmeyera. Umělecká rada Berlína mu pravidelně uděluje tvůrčí stipendia i zakázky pro jeho vlastní jazzový orchestr. Jako tvůrce a interpret je rozkročen mezi jazzem, rockem, world music, volnou improvizací a vážnou hudbou. Markus Stockhausen, mimochodem syn slavného avantgardního skladatele Karlheinze, nahrál pod svým jménem bezmála čtyřicítku alb; jako sideman pak spolupracoval třeba s Rainerem Brüninghausem či Ralphem Townerem. Rytmickou dvojici tvoří kontrabasista Oliver Potratz a bubeník Eric Schaefer; jak jsem výše uvedl, ti spolu již hráli. A za zmínku také stojí Schaeferovo angažmá v Joachim Kühn New Trio. Poměrně rozměrné skladby (dokonce přes deset minut, jako v případě nabluesovělé Content 10) se nesou především v duchu toho nejlahodnějšího a nejmelodičtějšího modálního jazzu s přísadami hard bopu (třeba Content 02), minimalismu (Content 04) a vážné hudby, především pak barokní (nejmarkantněji v poctě Monteverdimu v Content 05; tu považuji za vrchol již tak veskrze osmitisícového alba). V toku larga melodicky teskní trubka, výtečné sólo vykrouží kontrabas a neuvěřitelným způsobem improvizuje vibrafon. Tohle sólo řadím k těm nejlepším vibrafonovým perlám jazzové historie vůbec; a to rozhodně nepřeháním! V Content 03 kvarteto dokonce evokuje onen revoluční sound v In A Silent Way Milese Davise, a to zabarvením trubky a jejím frázováním či vibrafonovou nápodobou elektrického piana. Prostě úžasná nahrávka! Jsem si jist, že ji budu moci v tradiční výroční bilanci nejlepších alb zařadit na některé z předních příček.

Hrají:
Oli Bott - vibrafon
Markus Stockhausen - trubka
Oliver Potratz - kontrabas
Eric Schaefer - bicí