CD Scott DuBois

Watertone Music, 2021   08.07.2021

Nyní třiačtyřicetiletý newyorský kytarista Scott DuBois studoval na Manhattan School of Music a na jazzovém nebi zazářil záhy, a to díky dvěma albům s Davidem Liebmanem na značce Soul Note (Moonsoon, 2004 a Tempest, 2006). Po trojici autorských titulů pro Sunnyside Records v letech 2008-2012 (Banshees, Black Hawk Dance a Landscape Scripture) se stal koněm ve stáji ACT Music. A zde začal s projektem nahrávek, jejichž tématem jsou roční období. Ty mu sklidily dosud největší ohlas. Winter Light se stalo jedním z nejoceňovanějších alb roku 2015 (někteří kritici jej dokonce povýšili na Album roku!), následující Autumn Wind přineslo autorovi vítězství v kategorii Rising Star Guitar v anketě kritiků DownBeatu (2019). Ovšem novinka již nebyla natočena jeho kvartetem, a ani nevyšla na mnichovské značce. Summer Water si DuBois natočil zcela sám jen se svými kytarami a zaštítil vlastním labelem. Nová nahrávka začala vznikat během chladné chicagské zimy, kdy tvůrce přepadly neodbytné představy léta. „Nepoužil jsem vrstvení ani overdubbing,“ popisuje kytarista sympatický proces tvorby. „Základem je orchestrální textura, která odráží živé, neustále měnící se vodní krajiny v letní přírodě. Ve svojí hudbě jsem se snažil o krásné melodie a harmonie, jež by vyjadřovaly přirozenou vznešenost léta.“ Tomu podřídil i výstavbu alba s jedenácti tracky. „Prvních pět a posledních pět skladeb se navzájem hudebně zrcadlí stylem jedna a jedenáct, dva a deset, tři a devět a tak dále, v podstatě soubory hudebních variací,“ vysvětluje DuBois. „Prvních pět kusů se týká řeky, druhých pět je o moři, a setkávají se v centrálním tracku Storm Where the River Meets the Sea. Posluchači tak mohou začít svoji cestu od obou konců alba.“ Kytarista instrumentálně neexhibuje, tudíž se straní řinoucí jazzové přímočarosti i přílišné komplikovanosti. Vychází z dynamicky a výrazově bohatého minimalistického obrábění drúz sugestivních kytarových tónů, z nichž se vylupují torza, útržky melodií. Do hudebního toku vstupuje též ticho, což bývá typické pro soudobou vážnou hudbu. Vše je ovšem podřízeno náladě a obraznosti; je na posluchači, co si z toho vezme. Ale s opakovanými poslechy osmašedesátiminutového alba jej čekají další a další dešifrace hudebního obsahu. Teď už kytaristovi zbývají jarní reflexe. A na ně se tedy už teď náramně těším! A rád se nechám opět překvapit ...

Hrají:
Scott DuBois – kytary