CD Silva Kallionpää Quartet

Eclipse Music, 2022   30.11.2023

Finská houslistka a skladatelka Silva Kallionpää sestavila svoje kvarteto v roce 2017 z výtečných helsinských instrumentalistů své generace. Tento mladý soubor se nebojí posouvat svoje tvůrčí limity natolik, že z hájemství moderního jazzu se pouští na dosud nedefinované koleje směrem do neznáma. Kvarteto ostatně excelovalo na letošním ročníku Tampere Jazz Happening 2023. Debutové album Unadaptable vyšlo sice již vloni, ale byla by škoda o něm nenapsat. Je to vpravdě nadčasové album, které bez zaváhání řadím do svého top listu jazzových alb za poslední roky. Úvodní track Stretching Time ještě nic světoborného nepřináší, i když v hardbopovém výrazivu okamžitě zaujme syrový zvuk houslí. Blíží se sytosti a hutnosti violy, která je v jazzu vzácná, tudíž nesmírně atraktivní. Ale Kallionpää nehraje na efekt. Její hra je účelná, i když co do zvuku jakoby intuitivní, hledačská a leckdy rebelantsky nesmiřitelná. Což se projevuje hned vzápětí, v singlovce demolish, transform; na minimalistické bázi se odehrává dobrodružná a strhující cesta za power vzepětím značné zvukové brutality! Robustního zvuku, ale již postaveného na groovech a hardbopově výbušné jízdě, dosahuje kvarteto v titulní skladbě Unadaptable, zpěněné vesměs vypjatými sóly. Ovšem nejsilnější a totálně nejpřesvědčivější je čtveřice v baladicky vystavěných kompozicích, překypujících smyčcovou sytostí (a to mám na mysli i kontrabas vynikajícího Juusa Rinty), perlivými impresemi bohatého piana a ambientně probarveného syntezátoru Nikity Rafaelova a samozřejmě citlivým, a přesto důrazným tvrzením bicích Okko Saastamoinena. Při poslechu In the End, jež se rozlévá na ploše více než deseti minut, a The Melancholic Ones v rytmu dance macabre a v barvách komorní vážné hudby zažijete něco nepředstavitelně jedinečného! Album ve finále vrcholí bezmála dvanáctiminutovou skladbou Red Mountain, v níž se všechny polohy kvarteta slučují do úžasného tvaru. Nechte se unést počáteční vzdušností, zasmušilostí až meditativností, než vás nakonec nemilosrdně strhne razantní houslové sólo; po minimalistickém ztišení dojde opět k vzepětí díky opakování jednoho výrazného motivu, ústícího do výbuchu bicích. Závěr je ve znamení očistného ambientu.

Hrají:
Silva Kallionpää - housle
Nikita Rafaelov - klavír a syntezátor

Juuso Rinta - kontrabas

Okko Saastamoinen - bicí nástroje