CD Studnitzky

Sebastian Studnitzky / XJAZZ!Music, 2022   12.07.2022

Německý klavírista a trumpetista Sebastian Studnitzky se pohybuje s bravurou mezi sférami jazzu, klasické a elektronické hudby. Vystupoval se soubory Nils Landgren´s Funk Unit, Jazzanova, Mezzoforte, spolupracoval s Wolfgangem Haffnerem, Dominicem Millerem či Davidem Helbockem. Na poli klasické hudby mu byla v roce 2020 udělena cena OPUS Klassic za album „A Bernstein Story“ (Berlin Classics, 2019), které jako klavírista nahrál s klarinetistou Sebastianem Manzem. Nyní vydal na vlastní značce XJAZZ!Music album sólové, jež stojí nejen na jeho klavíru a trubce, ale také syntezátoru a elektronických programech. Jeho titul dává tušit, že autor se pokusil v jedenácti skladbách zachytit noční atmosféru, nálady, rozpoložení. „Všechny tyto skladby byly složeny, nahrány a finalizovány výhradně v noci,“ poznamenává Studnitzky. Šest měsíců trval celý proces tvorby, „kdy mu byly svědkem pouze sovy“. Album není tak docela temné, ponuré, jak by se dalo očekávat; spíše jde o směs smutku, tichých tužeb, vzepětí sil i pocitů spojených s jasnými vhledy při klidných meditacích. Ale má to jeden háček: způsob, jakým zde hraje na trubku, se brzy oposlouchá, stejně tak ambientní dech, opar a mračno nejsou nijak překvapivé, elektronické špinění industriálního charakteru jakbysmet, techno a krautrockové výrazivo už bylo přežvýkáno také tisíckrát. Ale poslouchá se to dobře, to ano, od úvodní Abyss až po závěrečnou Solitude; jenže pak už nic ve mně coby posluchači nedoznívá, nerozechvívá. To bych totiž nesměl znát nahrávky například Arveho Henriksena či dvojice Michal Rataj & Oskar Török. Ti ani navzdory líbivé melodii nikdy nesklouznou až k samé hranici kýče. Studnitzky bohužel ano – viz nasládle cinematická Lucine či ještě markantněji následující Aria. Ale abych také vyzdvihnul nesporné klady, pak se rád zmíním o dvojici kompozic – Auriel je mistrně vystavěna na bázi minimalismu (a´la Tangarine Dream), v Dusk protagonista pracuje umně s ambientním dronem a zvukomalebnou, melodickou a tvárnou improvizací na trubku, kdy v závěru tuto krásu pozvolna pohltí industriální zvuky.

Hrají:
Sebastian Studnitzky – piano, syntezátor, trubka, programování, vokál
&
Bodek Janke - perkuse