CD Tamara Lukasheva

wismART, 2021   02.06.2021

Co mají společného mystička ze 12.století Hildegard von Bingen, němečtí romantici Novalis, Theodor Fontane, Clemens Brentano či lyrikové z přelomu 19. a 20.století Rainer Maria Rilke a Clara Müller-Jahnke? Ti všichni jsou předmětem hudebního zájmu ukrajinské jazzové zpěvačky, pianistky a skladatelky Tamary Lukashevy, neboť jejich básně zhudebnila a vytvořila z nich svoje první zcela sólové album s titulem Gleichung. Cesta k němu je lemována pozoruhodnými úspěchy. Narodila se v Oděse ukrajinským rodičům, již od 15 let je profesionální zpěvačkou. V září 2010 odešla studovat na Vysokou školu hudby a tance do Kolína nad Rýnem. V Německu již zůstala. V roce 2011 zvítězila na Voicingers, mezinárodní vokální soutěži v Polsku. A pak už se to rozjelo na plné obrátky: National Youth Jazz Orchestra of Germany, Matthias Schriefl Trio, WDR Big Band, maďarský Modern Art Orchestra, Bujazzo Big Band, úspěšné koncerty v triu s pianistou Vadimem Neselovským a hornistou Arkadim Shilkloperem a též v duu s bubeníkem Dominikem Mahnigem (Duo Lit). S vlastním kvartetem sbírá jednu festivalovou cenu za druhou. A považte: získala prestižní Skladatelskou cenu WDR za rok 2021! „To, co dělám, mi přijde intuitivní,“ vyjádřila se ke svojí tvorbě protagonistka. „Shromažďuji vše, co se mě dotýká, co by mne mohlo inspirovat. A pak se snažím svým způsobem vyjádřit, co v sobě nosím. Ve všem, co dělám, se snažím otisknout sama sebe.“ Přiznám se, že v kontextu těchto informací jsem čekal opravdu vydařenou Rovnici (Gleichung) mezi vokální a instrumentální složkou. Zvláště, když Lukasheva vidí určité podobnosti mezi poezií a hudbou: „Může se stát, že slovům plně nerozumím, ale jsem tou melodií, která mne přitom napadne, zcela unesena. A pak sedím celé hodiny a snažím se smysl básně pochopit. A jsem zvědavá, zda melodie bude nadále fungovat. Zda je to ta pravá.“ Sympatický přístup, poctivý, tvořivý. A výsledek? Řeknu to takhle: s větší chutí jsem poslouchal většinou její klavírní hru než zpěv. Ten není až tak tvárný, byť má rozsah tři oktávy, a ve vypjatých emocích má blíže k hysterii než k odpovídající výrazové přesvědčivosti. V lyrické poloze je naopak na můj vkus příliš sladká. A vzhledem k tomu, že frázováním a narativností má blíže k šansonu než k jazzu, tyto nedostatky jsou nepřeslechnutelné. Ovšem výtečná je tehdy, když vokalizuje, čili nezpívá slova. Nejzdařileji se její hlas snoubí s klavírem ve skladbách Interludium (ponorná, hladivá lyrika) a Song For Anna (nádech vášnivého gospelu). Dlužno ještě dodat, že nahrávka je věnována Asje Klimanové, předčasně zemřelé autistické básnířce a zpěvaččině přítelkyni ...

Hrají:
Tamara Lukasheva – zpěv, piano, kompozice