CD Vitalii Kyianytsia Trio

Double Moon / Challenge Records Int. / 2022   15.06.2022

Vitalii Kyianytsia je kyjevský rodák. Na klavír začal hrát v šesti, samozřejmě klasický repertoár. V sedmnácti objevil Oscara Petersona, Billa Evanse, Duka Ellingtona, později také Chicka Coreu a Herbieho Hancocka. Cesta k tomu, aby se stal jazzovým pianistou, byla ale dlouhá. Jako klasický pianista obdržel v roce 2017 pozvání od slovutného německého Ensemble Modern, s nímž hrál rok, a poté studoval další rok soudobou vážnou hudbu ve Stuttgartu. Pak začal působit v Berlíně, v ansámblu pro Novou hudbu LUX:NM. Ale v německé metropoli počal jeho zájem o jazz převažovat. „Tam je tolik skvělých jazzových hudebníků, že to jinak dopadnout nemohlo,“ vyjádřil se Kyianytsia. Bylo jen otázkou času, kdy vznikne jeho vlastní jazzový soubor, v tomto případě trio. A s kým jiným, než s opravdovými přáteli, kontrabasistou Johannesem Finkem a bubeníkem Mathiasem Ruppnigem. Fink je na berlínské scéně všudypřítomný, hrál i s takovými esy, jako jsou Alexander von Schlippenbach, Kurt Rosenwinkel, Aki Takase, Rolf a Joachim Kühnové. Hraje na speciální kontrabas s pěti strunami, který má zvláštní tónové zabarvení. Ruppnig je původem z Rakouska, ale je již nedílnou součástí berlínské scény; působí třeba v souborech Tobias Meinhart Quartet a Daniel Weltlinger Quartet. Vesměs autorský repertoár (hlavně z pera pianisty) pro jejich debutové album Last Day of Spring vznikal během druhého lockdownu, takže byl čas na vycizelování všech deseti kompozic. Harmonická sofistikovanost a bohatá melodičnost jsou v rovnováze s improvizační svobodou. Trio si přímo lebedí v hard bopovém a straight-ahead jazzovém výrazivu. Nijak se nezaobírá snahou po progresivitě, jež by je mohla odlišit od desítek ba stovek podobně znějících trií. U tohoto pianisty s bohatými zkušenostmi se soudobou avantgardní hudbou je to navýsost překvapující. Zcela se od nich oprostil a vnořil se s nelíčeným nadšením do většinou nekomplikovaného jazzového proudu, v němž mu zdárně sekunduje rytmika (viz. obvzlášť šťavnaté a živé skladby Spiral, Triple, Spring Sprint). Přesto sem tam probleskne přece jenom nějaká chuťovka, která přidává na mírné progresivitě. Třeba ve Finkově poněkud šifrovaně nazvané skladbě S.O.M & D.I.D., zprvu řízné, s bezmála art-rockovými nepravidelnostmi, jež se nakonec neočekávaně překlopí do nabluesovělé balady. Nebo v hned následující úpravě jedné ze slavných Gnossiennes Erika Satieho, jediné převzaté skladbě. „Satie je jedním z mých oblíbených skladatelů,“ přiznal se Kyianytsia. „Tento kus je velmi dobře známý, ale nebyl to jediný důvod, proč jsem ho chtěl udělat. Původní skladba má totiž poněkud nekonvenční strukturu. Chtěl jsem tlačit na limity její rytmické struktury a uprostřed si dokonce zaimprovizovat. Myslím, že by Satie neprotestoval.“ Také si myslím, jde o zdařilou, svěží adaptaci. A pak je tu Twenty Two, kdy do straight-ahead jazzu zapojí pianista i perkusivní zvuky dosažené preparací klavírních strun. Solidní album, které se nedá v žádném případě jen tak odmávnout ani těmi nejzavilejšími avantgardisty!

Hrají:
Vitalii Kyianytsia – piano
Johannes Fink - kontrabas
Mathias Ruppnig – bicí