20. - 21.8.2021, Slovenský rozhlas, BA, SK   25.08.2021

V pátek 20. 8. a sobotu 21. 8. se uskutečnil, tentokrát v Bratislavě, nikoli v Košicích, jako tomu bylo dosud, další Hevhetia JazzBus & Showcase. Zároveň tak v budově Slovenského rozhlasu slavilo toto vydavatelství úctyhodné dvacáté narozeniny. Díky Jánovi Sudzinovi, který Hevhetii doslova vydupal z úhoru, vyplňuje bílá místa na jazzové mapě především našeho středoevropského prostoru. Dva dny byly za účasti desítek promotérů, organizátorů, publicistů a hudebníků zaplněny čilým děním, leckdy až hektickým. Vedle šesti showcasových a tří prezentačních koncertů proběhly zajímavé přednášky a prezentace související úzce s hudbou. Na uvítanou nám už tradičně zahrál saxofonista Ján Kopčák.

Polská zpěvačka Ania Rybacka, nyní usazená v Kodani, vystudovala psychologii; její přednáška se týkala tématu jak prosperovat v hudebnickém životě (The Art of Thriving in the Life of Musician), což úzce souvisí se stavem mysli a podobně. Renomovaný publicista Peter Motyčka představil svoji knihu Dvadsať rokov Hevhetie, jež si všímá dle autora těch nejzásadnějších nahrávek vydavatelství. Součástí knihy je 4-diskový výběr obsahující ukázky z citovaných alb. Kurátor a kunsthistorik Miroslav Haľák přednášel na téma Jazz a Abstrakce, kdy komparativním způsobem pojednal o výtvarných dílech a časově identickým děním ve světě jazzu. V rámci prezentace kytar značky Grunt z Bardějova si mohl každý vyzkoušet kterýkoli z vystavených nástrojů.

V atriu bylo možno zhlédnout též výstavu košického výtvarníka Dušana Scholtze, sestavenou ze dvou cyklů. Jeden byl vytvořen na pečícím papíře, neboť ten evokuje celuloidový filmový pás a výtvarník byl inspirován stým výročím premiéry prvního němého slovenského filmu Jánošík. Druhý reflektuje legendární skladbu Different Trains minimalisty Steva Reicha, jež vypovídá o státní byrokracii a mašinérii plodící citovou okoralost a nevšímavost k lidským emocím a utrpení. Při té příležitosti zahrálo jednu část z Odlišných vlaků unikátní kvarteto kytaristů značky Hevhetia: David Kollar, Miloš Železňák, Štefan Szabó a Szymon Mika. Při závěrečném setkání v Lisztově zahradě v areálu bratislavské Univerzitní knihovny zahrál David Kollar akustický set a poté představil svoji knihu O hudbě a době. Ta obsahuje autenticky spontánní covidové rozhovory (samozřejmě vedené na dálku) s patnácti osobnostmi ze světa hudby, mezi nimiž najdeme třeba Arve Henriksena, Eivinda Aarseta, Erika Truffaze či Zbigniewa Preisnera.

Pátek:
Polsko-dánské duo Ania Rybacka (zpěv) & Stefan Pasborg (bicí) předvedlo vše, čím tak zaujalo před třemi lety na albu Voice´n´Drums. Dánský bubeník opravdu hraje, dokazuje lehkoruký jemnocit i schopnost vzkypět jako sopka. To vše je kongeniálně propojeno s vokálním projevem polské zpěvačky, usazené ovšem v Dánsku. Proto je její projev tak rozmanitý. Sycen je polským folklórem i severskou melancholií, sakrální hudbou, mysteriózním oparem, intimitou i zvukovou intenzitou. Díky elektronice s hlasem dále pracuje, proměňuje, ohýbá a vrství. A nebo zazpívá za doprovodu kalimby prostou, křehkou, krystalicky čistou ukolébavku, jež opojně naplní posluchačovo srdce.

Polská skupina Early Birds (Martyna Kubiak – zpěv a autorka písní, Marcin Pater – vibrafon a el.kytara, Patryk Zakrzewski – perkuse, Tomek Machański – bicí a Michał Kapczuk – kontrabas a baskytara) představila nové písně, ve kterých se opět svěžím způsobem mísí pop, rock, šanson a jazz. Jazzu bylo poměrně hodně, což jsem kvitoval s uspokojením. V této souvislosti bych vyzdvihl především výkon vibrafonisty; je to výjimečný talent ve hře na tento přece jenom méně užívaný nástroj. Zpěvačka zpívala v mateřštině i anglicky, a to v různých polohách; nejvíce mi sedí se šansonově dramatickou či naopak dryáčnickou tváří.

(Romanovská), Tichý, Hrubý & Kugel (Česko/Německo) hráli ve složení Petr Tichý – kontrabas, Michal Hrubý – klarinet, basklarinet a flétna a Klaus Kugel – bicí a perkuse a Romanovská je v závorce proto, že nakonec nemohla do Bratislavy přijet. Na pódiu tedy stanulo trio, jež v tomto složení hrálo zcela poprvé. A vystoupení se jim náramně povedlo. Dokázalo hrát niterně, s jemnými nuancemi, zvukomalebně; ovšem dokázalo také zbrunátnět nefalšovaným free jazzem.

Skvělá klavíristka Nora Skuta (Slovensko) představila legendární Sonáty a interludia pro preparovaný klavír amerického avantgardisty Johna Cage. Čili totožný repertoár z alba Sonatas and Interludes for prepared piano, které vydal label Hevhetia v roce 2005. Tento titul se stal ve světě nejoceňovanějším; o dva roky později ho renomovaný britský kritik zařadil do knihy 1001 CD s klasikou, jež musíte slyšet předtím, než zemřete. A takhle naživo to byl ještě hlubší zážitek!

Sobota:
Slovenská formace Babele Beat Band & Erik Rothenstein (Dominika Debnárová – zpěv, Erik Rothenstein – alt saxofon, basklarinet a klarinet, Matej Štubniak – baskytara, Pavol Bereza – el.kytara a Juraj David Raši – bicí) předvedla autorské písně čerpající z autentického folklóru Slovenska i Balkánu, klezmeru a jazzu, potažmo jazz-rockových groovů. Úvody písní jsou jazzově vokalizované, poté se nesou v duchu pop-rockového písničkářství. Tím správným jazzovým kořením jsou pak šťavnaté sólové chorusy Rothensteinovy a Berezovy.

Česko - slovenská dvojice výtečných improvizátorů Ranjevš & Óbasz (Jakub Švejnar - bicí a Štefan Szabó – el.kytara), která vzešla z tria Szaturma a nyní KIN (třetím členem je nesmírně talentovaná Michaela Turcerová), zelektrizovala auditorium dobrodružnou hudbou plnou proměnlivé intenzity, přemýšlivosti, intimity, kongeniálních dialogů, hravosti, dravosti a umanutosti, přičemž oba aktéři se vydávali střídavě do hájemství neidiomatické, hraniční improvizace, do říše free jazzu, blues, ambientu, power jazzu, rocku a noise. Prostě nářez!

Československé komorní duo (Zuzana Berešová – klavír a Pavel Burdych - housle) je dvojice excelentních komorních hráčů, která představila v premiéře čerstvé album, jež se zove Son of the Homeland; obsahuje skladby skladatele Bély Kélera, u nás pozapomenutého. A přitom je to on, rodák ze Šariše, kdo je skutečným autorem slavného Maďarského tance č.5 Johannesa Brahmse!

Polsko-japonské duo Szymon Mika & Yumi Ito (Szymon Mika – kytary a Yumi Ito – zpěv) - již v úvodu musím konstatovat, že to bylo až omamně krásné vystoupení. Původem japonská zpěvačka, žijící ve Švýcarsku, svým ohebným, emocionálním hlasem širokého rozsahu připomíná Joni Mitchell. Disponuje ale navíc éterickým dojmem a (řekněme) asijskou spiritualitou. Také až stratosférické výšky hlasu ji odlišují od zmíněné dámy z kaňonu. Polský kytarista patří již k evropské extratřídě. Jeho eklektická hra skrývá v sobě nejen perfektně zvládnuté jazzové výrazivo, ale také prvky flamenca či folku. Repertoár vzniká společně, proto jim padne jako ulitý.

Julo Fujak & kaleidoSONICope (Julo Fujak – piano, zpěv a bicí, Miloš Železňák – el.kytara, Nikolaj Nikitin – tenor saxofon, Ján Boleslav Kladivo – elektronika & noise, Braňo Jobus – barytonový hlas a Ivan Gontko – hlas a flašinet) sestavil tuto pozoruhodnou slovenskou formaci Julo Fujak speciálně pro premiérové provedení svého autorského abstraktně-kabaretního projektu s titulem transVAXitions! Těžko popisovat tento syntetický útvar, který vedle až dadaistických divadelních prvků a mnohdy krutě existenciálního obrazového doprovodu v sobě kříží s neobyčejnou narativní silou a dramatičností volnou improvizaci, jazz, klasickou hudbu, minimalismus, ambient i csudaiovské písničkářství. Vzpomněl jsem si na projekt Freak Show (Obludárium) sanfranciské legendy The Residents. Fujakovo dílo ho v lecčems předčilo. A to hlubší poetičností, tvárností a nadhledem, díky čemuž pak třeba naléhavě pronesená sentence „Nejsem vakcinovaný, ale cítím se tak...“ náhle uštědří posluchači políček ...