We Jazz Records, 2021 17.08.2021
Brooklynský bubeník a producent vydal první album na finské značce We Jazz Records. Jde o jarní (jak naznačuje titul) covidové nahrávky, jež se za jistých okolností mohly stát na poli experimentálního jazzu událostí. Těmi jistými okolnostmi myslím bohatší výrazovou fantazii. Ve většině z devíti autorských skladeb nakládá protagonista s rytmickým a elektronickým výrazivem jako podle jedné šablony. Naštěstí hostující hudebníci, vesměs ti, které Nazary zná jako hráč i jako producent, vnášejí aspoň trochu překvapení a výrazový posun. Spolupráce s nimi se uskutečnila samozřejmě na dálku, neboť v té době v New Yorku zuřil tvrdý lockdown. „Chtěl jsem zachovat ducha spontánnosti a tvůrčí spolupráce ztracené v absenci živé hudby,“ vyjádřil se Nazary. „Náhle jsem byl zavřený v malém bytě, v jednom pokoji s manželkou a dvěma kočkami. Jakou hudbu jsem mohl dělat během lockdownu? A tak jsem začal den kávou a poté objevoval nové zvukové světy, jak jsem přidával jeden kabel za druhým. Tvořil jsem zcela náhodně zvukové skicy, čímž jsem nahrazoval improvizaci.“ Jenže, musím to bohužel konstatovat, ty zvukové útvary potřebovaly ještě nějak dopracovat, ozvláštnit, dát jim formu, aspoň náznak narativního obsahu; téměř polovina publikovaných skladeb (4) opravdu působí jako polotovar, vlastně pouhá zvuková změť bez smysluplného vývoje. Kolážovitá hmota, v níž se neděje téměř či zhola nic. Ale pak jsou tu naštěstí skladby, jež stojí za poslech. Díky flétnám Davida Leona se do psychedelicky zabarvených bicích a elektroniky vkrádá minimalismus i free jazz (Pulses of Wind, Real Or Imagined). Za přispění klávesáka Ramona Landolta osvěžuje elektroakustické a zvonivé polyrytmy ambient (Slow Bell Jawn B). Minimalisticky zvuková šťavnatost, noisové (Matt Mitchell) a freejazzové erupce trubky (Jaimie Branch) činí ze skladby Dust Moths vůbec nejzdařilejší počin na albu. Tedy rozhodně pro jazzofila. Kytarové poryvy a naléhavý hlas (Grey McMurray) zdobí zvukovými špinavostmi a ruchy zahlcenou Days & Nights For Em. Desku uzavírá lahodně melodická linka v ambientním oparu a na minimalisticky kovovém tepu, byť zdola drásána elektronikou; škoda, že takových výrazových kontrastů bylo na nahrávce poskrovnu ...
Hrají:
Jason Nazary – bicí, perkuse, syntezátory (včetně analogových a hlasových), hlukový zdroj, hang, vokodér
David Leon – flétny
Ramon Landolt – el.klávesy, piano
Jaimie Branch – trubka, analogový polyfonní syntezátor
Matt Mitchell – experimentální hybridní syntezátor
Michael Coleman – zvukový modul
Grey McMurray – hlas, kytara