CD Sunna Gunnlaugs - Ástin, bjartsýnin og andskotans blaðrið í fólkinu

Vlastní náklad, 2024   07.05.2025

Sunna Gunnlaugsdóttir (zkráceně Gunnlaugs) je přední islandskou jazzovou pianistkou a skladatelkou, jež dosud jako lídr vydala 12 alb. Před šesti lety jsme s ní ostatně přinesli exkluzivní rozhovor. Po opěvovaném albu Becoming (2023) přišla v závěru loňského roku s nahrávkou s poeticky hutným titulem Ástin, bjartsýnin og andskotans blaðrið í fólkinu, což v překladu znamená Láska, optimismus a ta zatracená bublina v lidech. Nejprve ji město Kopavogur oslovilo, zda by nezhudebnila jednu báseň Jóna Úr Vora (1917-2000), jednoho ze zakladatelů modernistické islandské poezie. Psal hodně o útrapách života na Islandu, ale také o naději, kterou do země přináší jaro a touha uniknout primitivnímu životu na venkově. Pianistka vybírala mezi básněmi o lásce, optimismu a těmi, jimž nechybí smysl pro humor. Nejdříve vznikly dvě skladby, balada a blues. Při premiéře na ceremoniálu k oslavě básníka je zpívala Marína Ósk. „Spolupráce s Marínou Ósk mi připadala natolik obohacující, že jsem se rozhodla zhudebnit další básně, které jsem vybrala, a vytvořit tak projekt, který bychom mohli nahrát a dále s ním pracovat,“ vysvětluje autorka. „Při té příležitosti jsem sestavila kapelu, kde vedle nás hrají ještě kontrabasista Nico Moreaux z Francie a Scott McLemore na bicí. Také jsem dala dohromady knihu s notami ke všem sedmi písním včetně fotek z nahrávání a týkajících se básníka. Všechno kolem tohoto projektu mě ohromně bavilo.“ Nutno doplnit, že zmíněný bubeník Scott McLemore je Američan, žijící na Islandu, a je manželem Gunnlaugs. Představili jsme vám ho v recenzi jeho autorského alba The Multiverse: Knowing (Sunny Sky Records, 2022). Díky jeho kontaktům v New Yorku pianistka pendluje mezi Reykjavíkem a Brooklynem; a proto se její klavírní výraz vyznačuje evropskou elegancí ve spojení s ohnivým newyorským drajvem. Na posledních pěti albech tomu tak bezpochyby bylo, ale písňová novinka je pro mne zklamáním. Pominu stopáž odpovídající de facto rozměru EP; alespoň těch sedm písní aktéři zbytečně neprotahovali. Pominu to, že já osobně bych čekal jiné hudební ztvárnění modernistických básní, než toto příliš tradiční pojetí. Někdy až zoufale tradiční, bez výraznějšího výrazového nápadu. Špetka latiny, ale jaksi studené, evansovské piano, zpěv nijak oslnivý, občas jaksi studený, mnohdy popový odér, balady jako z nějakého vyčichlého zamilovaného filmu. Líbí se mi dvě písně; živější Vorhugsun (track č.4) a hlavně závěrečná bluesovka Kvæði ungs manns um sumar (Letní báseň mladého muže). Ale ani ta nijak nevybočuje z tradice, včetně scatu. Ale má to aspoň trochu šťávu. Ach jo, chca nechca si vybavuju Vlastu Průchovou či Evu Olmerovou ...

Hrají:
Sunna Gunnlaugs – klavír, kompozice
Marína Ósk Þórólfsdóttir - zpěv
Nico Moreaux - kontrabas
Scott McLemore – bicí