CD Adriena Bartošová

Hudobný fond, 2020   29.01.2021

Dvanácté studiové album slovenské zpěvačky a skladatelky, která je od roku 1991, kdy vydala debutovou nahrávku, doma v popu, šansonu, lidové písni i jazzu, se tentokrát díky plejádě zúčastněných jazzových instrumentalistů řadí mezi vydařené počiny tzv. jazzových písničkářek. Těch sice ve světě přibývá jako hub po dešti, ale málokterá přináší něco neotřelého. Většinou jsou jen epigonkami (genderový výraz je vskutku úsměvný) Carole King, Diany Krall, Niny Simone, Norah Jones, Eliane Elias či Cassandry Wilson. Novinka Bartošové je totiž oproti předchozím deskám osobnější, neboť z tuctu písní (včetně dvou bonusů) jsou jen tři převzaté a ostatní nesou pečeť jejího kompozičního umu a částečně i textařského; písně O smútku a radosti, Smútok a O radosti jsou pak kompletně její. Zvukově i výrazově je album sice pestré, ale působí sevřeně, celistvě a neobyčejně vyzrále. Na části aranžmá se podílejí i samotní jazzmani, a to pianista Ľuboš Šrámek a saxofonista Nikolaj Nikitin. Zároveň společně s Bartošovou album produkovali. To vznikalo navzdory nepříznivým podmínkám; koronavirová omezení, a s tím související proměna způsobu života, se promítla také do textů některých písní, na nichž se podílel též její manžel Štefan Bučko. Proto jsou radostné i smutné tak nějak doopravdy, prožitě, nejsou výsledkem pouhé umělecké stylizace, ale zachycují osobní prožitky a rozpoložení. „Kým predtým som sa viac spoliehala pri vyjadrení svojich pocitov viac na hudobnú výpoveď, tak dnes jednotlivé impresie dopĺňam aj vo svojich textoch,“ přibližuje Bartošová. Proto je tato písničková kolekce tak silná! Bartošová navíc zpívá plnokrevným, emocemi nabitým, ale nepřepáleným hlasem, kterému věříte; zároveň je příjemný, žensky zralý, prostě lahodný. A což teprve muzika - až srdce jazzofila plesá! Byť nejde o čistokrevný jazzový sound, je tam k poslouchání hodně, a hlavně: písně nejsou předvídatelné. Kdybych měl přece jenom nějaké vypíchnout, v prvé řadě by to byla titulní; jedna z nejsilnějších milostných písní, co jsem za poslední roky slyšel, ochucená violoncellem a skvělým saxofonovým sólem. Bez refrénu má zase šťavnatý latino-americký šmrnc, Bartošová tu perfektně frázuje, chutné jsou též saxonové a flétnové party. Hutným, moderním jazzovým výrazivem je prosycena emotivní píseň Preč je deň minulý. O radosti pak protagonisté hrají s balkánským odpichem, nechybí ani akordeon. Ale takhle nadšeně bych mohl zmiňovat každou skladbu ...

Hrají:
Adriena Bartošová – zpěv, klavír
Pavol Bereza – kytary
Juraj Griglák – baskytara
Igor Sabo – perkuse
Martin Gašpar – baskytara
Sisa Michalidesová – flétna
Ľuboš Šrámek – klavír
Nikolaj Nikitin – saxofon
Peter Preložník – klávesové nástroje
Milo Suchomel – saxofon
Jakub Valiček – bicí
Jan Slávik – violoncello
Boris Lenko - akordeon
Andrea Bučko – zpěv