“Ať je to baroko či funk - musí to být vždy groove!”   01.02.2021

Robert Balzar, jedna z vůdčích jazzových osobností nejen v Čechách, ale v Evropě vůbec, se narodil 11.května 1962 v Náchodě a vyrůstal v Červeném Kostelci. Na kontrabas se začal učit v jedenácti, a to v LŠU Hronov. Poté šest let studoval na brněnské konzervatoři u Aloise Kříže a Karla Kopřivy. V roce 1996 založil vlastní trio, tvrdí muziku ve funkové úderce J.A.R., v roce 2000 společně se zpěvákem Danem Bártou založil formaci Illustratosphere. Podílí se také na mnoha studiových a koncertních projektech doma i v zahraničí. V jeho portoliu najdeme slovutná jména, jako třeba Joe Newman, Benny Bailey, Hal Galper, Tony Scott, Benny Golson, John Abercrombie, Lew Tabackin, Victor Lewis, Craig Handy či Wynton Marsalis ...

 

* Koho považujete za aktuálně nejlepšího kontrabasistu, potažmo baskytaristu na světě?
Robert Balzar: "Na to se opravdu nedá odpovědět jednoznačně, těch lidí, kteří mě baví, ovlivňují, inspirují, je víc … Z kontrabasistů mám rád Larryho Grenadiera, Thomase Morgana, Noama Wiensenberga, Johna Patitucciho, Francoise Moutina…Z baskytaristů jsou to Dywane “MonoNeon” Thomas, Henrik Linder, Dario Deidda, John Patitucci, Marcus Miller …"

* ... a v Evropě?
RB: "Já to dám hned u našich sousedů, dva vyjímeční baskytaristé žijí na Slovensku - Robert Vizvári a Juraj Griglák."

* A zahrál jste si z někým nich?
RB: "Jen takový mini jam v Brně s Larrym Grenadierem, když jsem mu půjčoval basu, a v Bratislavě s Durem Griglákem u něho doma."

* A pro vás byl kdo ten nejzásadnější hráč, když jste začínal? A proč?
RB: "Já měl několik zásadních období - Jiří George Mráz, dále Paul Chambers, Ray Brown, Christian McBride, Gary Peacock, Marc Johnson, Dave Holland, Miroslav Vitouš, Larry Grenadier, Drew Gress … z baskytaristů to byli Jeff Andrews, Jaco, Richard Bona, Dario Deidda, Marcus Miller. No a tím nejzásadnějším na oba nástroje je John Patitucci, a proč? Neskutečný, jak zvládá oba nástroje, je to úžasný pracant a řemeslník, což je velmi důležité - jen talent nestačí. Má krásnej sound, je velmi pevný v rytmu, hraje melodicky a způsobem, který mám rád."

* Jsou výhodou pro kontrabasistu jeho zkušenosti s baskytarou a opačně?
RB: "Každá další zkušenost je výhodou. Ale dle mého názoru jsou to dva úplně rozdílné nástroje, a proto je spousta kontrabasistů, kteří na baskytaru vůbec nehrají a opačně, spousta baskytaristů, kteří nemohou hrát na kontrabas…Ano, oba nástroje používají stejný systém, tzn. že struny jsou laděny v kvartách a noty jsou jakoby na stejných místech na hmatníku…Ale každý nástroj se hodí k jinému žánru … Nemám moc rád bigband hrající swingovou hudbu s baskytarou … Tou výhodou také je, že když vás omrzí cvičit na kontrabas, vezmete si baskytaru, a jste rázem v jiné hudbě a vlastně i v jiné době a můžete cvičit dál … Já mám rád oba nástroje stejně, a přesto jsem asi víc kontrabasista, bůhví proč, ale to se může změnit."

* Je těžší hra smyčcem, nebo prsty?
Měl jsem velké štěstí na profesora na konzervatoři, a tak díky němu nemám problém hrát smyčcem, ale co je opravdu těžké, tak to je smyčcem zvládnout swingové frázování. Je docela známá úsměvná story, že Philly Joe Jones (bubeník, který hrál s basistou Paulem Chambersem - ten používal v sólech velmi často techniku arco - hru smyčcem), schovával před koncertem Chambersovi smyčec … asi nechtěl, aby Paul hrál se smyčcem. Je to těžký - z klasického hlediska to někdy Paulovi trošku vrzalo, ale obsah byl neuvěřitelný."

* Nakolik jako basák a skladatel ovlivňujete zvuk svého tria či dalších formací, v nichž hrajete?
RB: "Věřím, že ovlivnuji, ale to by museli posoudit spíš moji spoluhráči. Já se držím zásady, že každý dům má své základy a podle nich se měří jeho stabilita, a role každého basisty v jakékoli hudbě je stejná - veledůležitá – to ví každý muzikant … protože ve chvíli, kdy vy začnete bloudit, ať už harmonicky, či rytmicky, sólista nemá šanci, i kdyby hrál zlatý noty. Čili zásada zní: Ať je to baroko či funk - musí to být vždy groove!"

* Když v roce 2013 nahradil Jiří Levíček ve vašem triu pianistu Stanislava Máchu, který se mi mimochodem moc líbil, připadaly mi pak nové nahrávky jaksi akadamičtější, chladnější, byť precizní. Nezdá se vám?
RB: "Máte pravdu, mně taky … Ale málokdo ví, že jsme šli do studia, a ještě k tomu do studia v New Yorku, a tam natočili dvě alba za dva dny, a v tu chvíli jsme se znali tři měsíce a odehráli spolu do té doby 12 koncertů (Jirka žil v USA a tak jsme nemohli ani moc zkoušet). Proto každá skladba na albu má deset minut, protože jsme se neznali a čekali jeden na druhého a byli k sobě zdvořilí."

* V současné době s vámi hraje v triu skvělý pianista Vít Křišťan... Musíte vy měnit způsob hry, protože každý pianista je samozřejmě jiný, nebo se přizpůsobují oni vám?
RB: "Trio je organický tvar, kde se přizpůsobujeme stále každý každému. Dnes se hraje jinak než v minulém století, když jsem začínal s jazzovou muzikou já. Tím ale nemyslím v žádném případě rozdíl kvalitativní. Nicméně tenkrát to bylo spíše o sólistech, o jménech, a tudíž bylo sem tam jedno, jestli se Stanem Getzem přijede na basu George Mraz nebo Rufus Reid (oba byli samozřejmě top hráči). Dnes je jazzová hudba o kolektivním dialogu všech zúčastněných. Jsem opravdu rád, že se mnou v triu hraje na piano Vít Křištan. Je to velkej muzikant, velmi originální, píše krásný skladby a je hodně senzitivní, vnímavý a citlivý … chvilku jsme se hledali, ale to je normální ... a k tomu všemu je to opravdu spolehlivej, hodnej a příjemnej parťák, a toho si moc vážím!"

* S vámi v nynější sestavě Illustratosphere, jež vydala vloni skvělé album Kráska a zvířený prach, hraje Slovák - bubeník Martin Valihora. Jak se vám s ním hraje, a zda skutečně potvrzuje patrně nejvyšší bubenický kredit na Slovensku?
RB: "S Martinem se mi hraje skvěle! Mimochodem já hrál s Martinem dávno před tím…On když žil ve Státech, tak vždy v létě udělal tour po Slovensku a hráli jsme, at už v triu s Gabrielem Jonášem nebo s Tzumo Oláhem atd. Martin má v sobě opravdu něco výjimečného, těžko se to popisuje. Zcela jistě je velmi technicky vyzbrojen a jeho groove je nenapodobitelný, a já jsem rád, že je právě on součástí Illustratosphéry, protože si myslím, že mu ta muzika velmi sluší, a nám tím pádem taky …"

* Máte ještě další zkušenosti se slovenskými muzikanty?
RB: "Obrovské! Mým prvním vážným jazzovým mentorem byl bezesporu pianista a muzikant par excellence Gabriel Jonáš. S ním jsem toho v devadesátkách pohrál a prožil hodně … Hrávali jsme tenkrát hodně v duu…také jsme vystoupupovali na různých jazz podiích (Bratislavské jazzové dny, Karlovy Vary jazzfest atd.), hráli jsme měsíc ve Švýcarských Alpách, no a taky jsme natočili desku Far, And Yet Near (tam je v některých skladbách Matúš Jakabčic). Také si vzpomínám na krásnej koncert v bratislavské Redutě, na který mě Gabo přizval, a hráli jsme s fenomenálním italským klarinetistou Gabrielem Mirabassim. Díky Gabo! Mám nesčetně humorných a velkých zážitků a koncertů s bubeníkem Dodo Šošokou, taky velká etapa! Hráli jsme a natočili pro rozhlas pár skladeb s Mikim Škutou a Jurajem Bartošem (tam byl na bicí Budy Zbořil), s Ďurkem Bartošem jsme hráli asi tři roky v kvartetu Emila Viklického (CD Round Midnight) a měsíční turné po Španělsku bylo taky výživné.
Další moje spolupráce s výbornými slovenskými jazzmany bylo koncertování a natáčení s kvartetem Milo Suchomela, kde na piano se střídal Ondrej Krajňák s Klaudiem Kováčem a na bicí hrál výbornej Majo Ševčík. Velmi rád hraju z času na čas v triu se skvělým Miškom Bugalom, kde je na bicí právě Martin Valihora. Pět let jsem pravidelně o prázdninách učil na Letní jazzové dílně v Bratislavě, několikrát jsem dělal baskytarový workshop v Martině … No a nesmím zapomenout na zatím poslední hudební workshop loni v létě v Dolnom Kubíně - opravdu vydařená akce, kde jsem poznal další vkusné slovenské muzikanty, ať už je to pianista Danko Špiner nebo Peter Adamov ... Loni jsme také stihli tour s výborným Andrejem Šebanem. Před vánocema mne přizval saxofonista Nikolaj Nikitin do projektu Altar, který vede spolu s výborným pianistou Lubem Šrámkem, na bicí byl Martin Valihora, Sisa Michalidesová na flétnu a Kornel Kováč na trumpet. Vidíte, že výčet je opravdu veliký, a všichni jsou mistry svého oboru a já jim chci touto cestou poděkovat, co všechno pro mě udělali, a už se těším, co ještě v budoucnu pro mě udělají!"

* Hrál jste s Hanou Hegerovou. Jaká byla k vám, doprovodným muzikantům? A máte nějakou příhodu, jež by ji charakterizovala?
RB: "S paní Hegerovou jsem hrál 22 let, ona měla velký cit pro muziku a atmosféru. Saxofonista Franta Kop jednou po koncertě zahlásil: Hegerová je Miles Davis chansonu a něco na tom je. Myslím, že si nás vážila, ta kapela byla skvělá, nejen hudebně, ale byla to parta opravdových kamarádů a paní si to užívala. Byla velmi pracovitá, zkoušela před každým představením všechny písně a věděla, co chce nejen od nás, ale i od osvětlovače, zvukaře atd. Asi nejvíc jsme se poznali v roce 1996, když jsme odletěli jen ve třech (paní HH, Petr Malásek a já) na skoro dvouměsíční turné po Kanadě a USA. To bylo velký! V New Yorku jsme byli doma u Miloše Formana a on nám pouštěl ještě nesestříhanou verzi filmu “Lid versus Larry Flint”, já měl na newyorský koncert půjčenou basu od Jirky Mráze."

* Zpět k bubeníkům. Na tomto postu ve vašem triu došlo svého času také k významné změně. Místo Jiřího Slavíčka se objevil o generaci mladší Kamil Slezák. Toto omlazení si pochvalujete. Je to jen díky oné příslovečné nové, mladé krvi, jež vám dodává energii, nebo je v tom také otázka vhodnějšího stylu hra bubeníka? Pokud jsem viděl bubnovat Slezáka, je to taková „hračička“, jeho hra je pestřejší, s hlubším vhledem... Nebo ty důvody byly prozaičtější? A je bubeník opravdu tak důležitý vzhledem k profilaci tria či jakékoli formace?
RB: "Můj táta vždycky říkal: jaký je bubeník, taková je kapela … Kamil Slezák je kouzelník! Je opravdu neskutečně barevný, dynamický a hraje na bicí současným způsobem. Je třeba si uvědomit, že dnes se v jazzové hudbě odráží mnohem víc hudebních žánrů, než např. v roce 1980. Vzniklo nesčetně různých fúzí, a to se velmi projevilo na hře bubeníků. Kdybych to měl srovnat, tak dříve byla role bubeníka hlavně rytmická a zbytek kapely se o rytmus tolik nestaral, od toho byl bubeník…dnes nedělá roli metronomu, hraje se víc melodicky a bicí velmi často barevně dotvářejí atmosféru skladby. Představte si čtyři čvrťové doby v taktu – bum,bum,bum,bum, a všichni v kapele o nich ví, ale nikdo je nehraje - krásná abstrakce …"

* Před koronavirovým šílením jste hrál hodně, že jste si nestačil ani vyměnit struny, jak jste to v jednom z tehdejších rozhovorů komentoval. Jenže co nyní? Jak to zvládáte? Studujete, cvičíte, skládáte? Chystáte nějaký projekt?
RB: "Ano, cítím to jako zastavení v letu … chvilku ještě doplachtíte, ale co pak? Koncertování je krásná věc a nenahraditelná a chybí velmi! Dělal jsem pár streamů, jak s Danem Bártou a Ilustratosphérou, tak s funkovou formací J.A.R. Taky jsem dostal pár nabídek pro RBTrio, ale zrušil jsem to, necítil jsem to hrát bez lidí do zdi … V prosinci jsme natočili hodinový pořad s RBTriem, Danem Bártou a hostem, maďarským trumpetistou Kornelem Feketem Kováčem pro Jazzfest Brno, který půjde na ČTArt teď někdy na jaře. To bylo velmi příjemné nahrávání a myslím, že taky nazrál čas natočit tento rok nové album s RBTriem v nové sestavě, tedy s Vítkem Křištanem na piano a Kamilem Slezákem na bicí. Na to se moc těším, protože jsme si v této sestavě sedli jak hudebně, tak lidsky. Připravuju i nový autorský projekt. Jinak také učím na Mezinárodní konzervatoři v Praze a dělám v rámci možností různé workshopy."

* Víte, že o vás se již píší bakalářské práce? Tedy narazil jsem zatím na jednu, jmenuje se ale zato dost hutně: Robert Balzar – život a dílo... Co byste chtěl, aby takový student, potažmo posluchač či recenzent na vás a vaší hudbě viděl a slyšel?
RB: "No jo, už to má i druhý díl! Víte, hudba je velmi vzácná a kouzelná věc…vlastně je plná rozporů a otazníků. Nedá se vlastnit, i když o to vlastně všichni muzikanti usilují, je dobré znát její pravidla, ale zároven je musíte popírat – aby zůstala emoce a neznělo to akademicky. V rytmu musíte stále držet napětí a život– tak trochu šlapete na brzdu a plyn zároveň, hudba je o nápadu, balanci, vkusu. Když ji děláte, chcete se v ní obtisknout, ale zároven se musíte zapřít, je to o sebeovládání … Je to čistá esence a fúze vašich vědomostí, zkušeností, technických možností, zážitků, povah, charakterů… Hodně muzikantů závodí a berou hudbu jako sport, ale kritéria sportu hudbě nesluší - co nejvýš, co nejrychleji, co nejhlasitěji, to prostě nefunguje. Představu o pěkné hudbě mám, ale nejtěžší je vyndat ji a zhmotnit, zrealizovat; když se to povede, je to radost a naplnění."

* Navzdory opravdu jen zdánlivě rekapitulačnímu názvu předchozí práce věřím, že se od vás ještě dočkáme mnohých hudebních lahůdek. Máte nějaký životní sen? Třeba s někým si zahrát, něco speciálního natočit, hrát na nějakém prestižním místě? A nebo něco úplně jiného, nehudebního?
RB: "V současné době bych nám všem přál hlavně navrácení do“normálního” života, abychom mohli zase všichni dělat bez omezení svoji profesi a mohli se svobodně potkávat a plnit si společně své sny."

* Děkuji za rozhovor.