CD Alawari - Leviathan

April Records,2024   10.03.2025

Dánský instrumentální soubor s mezinárodní účastí Alawari jsme vám představili v souvislosti s eponymním debutem. Na rozdíl od něj, kde zaznívají místy až kakofonní reflexe globální současnosti, na novém albu pod názvem Leviathan aktéři zkoumají spiritualitu a lidskou zkušenost s duchovní transformací. Hudba proto osciluje mezi zvukovou vznešeností a intimní zranitelností, s momenty natolik jemnými, že je až slyšet dech hráčů. Inovativní, jedinečně dynamické aranže Alawari nabízejí každou chvíli něco zcela nového, nečekaného. Od naříkavých melodií, nesmírně křehkých, přes zlověstné, hypnotické skrze mocné patterny až po hromově rytmické groovy se spalujícími témbry dechových nástrojů. Navzdory tomu, že hraje šestice instrumentalistů, zvuk je místy až orchestrální, respektive bigbandový. Nechybí ani vliv soudobé vážné hudby. Svěží, odpichové vlny se střídají se syrovými a harmonicky teplými, střídají se krajiny smutku i radosti, bolesti i povznesení, intenzity i ticha. Pokud se posluchač vydá na cestu, čeká ho nevšední zážitek. Oproti předchozí nahrávce došlo k několika změnám v sestavě. Na postu altsaxofonovém se objevila Slovenka Michaela Turcerová, jíž je Dánsko druhým domovem, za kontrabasem Polák Rafal Róźalski. Sound je tentokrát více akusticky čistý, bez elektroniky a samplování. A klávesistka Sune Sunesen Rendtorff dává spíše přednost klavíru. Jedenáct většinou nepříliš rozměrných skladeb, jejichž autory jsou výše zmínění Rendtorff, Turcerová a tenorsaxofonista Frederik Engell, tvoří kompaktní, vyrovnanou, neobyčejně vyzrálou kolekci, v níž není ani jediný zbytečný tón navíc. Některé skladby jsou natolik sugestivní, že mají účinek zázraku. Je jí hned úvodní Evangelisten, jež začíná v duchu minimalismu, posléze pokračuje hustou lyričností a v závěru vygraduje do mocné intenzity. Podobně vystavěná je Procession s tématem skvostně artikulovaným Turcerovou, který se postupně vrství dalšími dechy, až dojde, respektive vřítí do katarzního finále. Po ní následuje skvostná Ako Pôjdem, v níž lze najít vlastní duši skrze andělskou křídlovku a evangelicky znějící varhany (je to opravdu „jen“ syntezátor?). Himmelhænder se skví chorálovým nádechem jemně radostného ducha, Jamal je sice minimalisticky, ale nesmírně sugestivně vystavěná drobnost s omamně strašidelným vyzněním. Album vrcholí Rendtorffovou perlou Peace Train, v níž na minimalistickém spodním proudu plují a vznášejí se dechy až s triumfální silou, aby se pak šestice hudebníků spojila v oslavu kolektivní tvorby. Bezpochyby jedno z nejsilnějších alb loňského roku na poli evropského jazzu!


Hrají:

Sune Sunesen Rendtorff – klavír a syntezátor

Carlo Janusz Becker Adrian - trubka a křídlovka

Frederik Engell – tenor saxofon

Michaela Turcerová – alt saxofon

Rafał Różalski – kontrabas

Simon Forchhammer – bicí