CD EABS.jpg

Astigmatic Records, 2020   27.11.2020

Vloni v říjnu, po 33 letech, vyšlo album s prvním přístáním kosmické lodi zn. Sun Ra Arkestra v Polsku (Live in Kalisz 1986). Při této příležitosti se šestice mladých muzikantů z Vratislavi, kteří si říkají EABS, rozhodla uspořádat koncert, který by tuto památnou událost evokoval. Ovšem z pohledu dnešní, notabene polské jazzové generace. Hudbu Sun Ra, jež tehdy zněla, podrobilo sexteto ambiciózní metamorfóze, ovšem ve shodném duchu – spojením současných směrů s jazzovou tradicí. V případě EABS došlo samozřejmě ke generačnímu posunu, tudíž na fúzi moderního jazzu 60.a 70.let s hip-hopem, r´n´b a dokonce house. Ostatně tato aktuální podoba jazzu zažívá doslova boom; stačí uvést dvě jména, která jej odstartovala: Kamasi Washington a Shabaka Hutchings. Pro mnohé jazzofily je to už ale téměř nepřijatelné. A já sám se musím přiznat, že mne takový jazz moc neuspokojuje, je totiž až příliš předvídatelný. Ovšem ne tak výsledek snahy šesti mladých Poláků. Už jejich úpravy méně známých skladeb „otce polského moderního jazzu“ na debutovém albu Repetitions (Letters to Krzysztof Komeda) byly vpravdě objevné a svébytné. Stejně tak letošní album Kwiatostan čtyřčlenné sestavy vzešlé z EABS, kvarteta Błoto, přineslo zase novou kvalitu tzv. power-jazzu. Discipline of Sun Ra, třetí titul sexteta, odkazuje nejen na jednu ze skladeb Sun Ra, jež v roce 1986 na polském pódiu zazněla, ale také na způsob tvorby jeho ansámblu. Ten mu totiž plně podléhal, byť šlo o ten nejeruptivnější free jazz; mnohdy šlo o řízenou improvizaci, díky níž především dechy frázovaly přesně, unisono, a často spolu s rytmikou udržovaly minimalistickou figuru z fragmentů různých riffů, aby pak na pokyn šéfa vybuchovala neskutečně divoká sóla. Soubor EABS tento způsob ale ani v nejmenším nemínil napodobovat, jen jej občas připomenul v nových souvislostech, stejně tak ony typické vesmírné zvuky. Tady bych viděl spíše už vliv rockové psychedelie. Sóla (trubka a sax) nejsou zdaleka tak eruptivní, freejazzově vypjatá; jde spíše o chorusy, rozvíjející motivy. V závěru alba zazní dokonce spoken-word jazz a´la Gil Scott-Heron, svěží, barevný, skvělý...

Hrají:
Marek Pędziwiatr - piano, elektrické piano, syntezátory
Paweł Stachowiak – baskytara, moog
Jakub Kurek - trubka
Olaf Węgier - saxofony
Marcin Rak - bicí
Spisek Jednego - samply, sound fx a perkuse