Enja / Yellowbird, 2024 13.12.2024
Nové, v pořadí již šesté album kvarteta Evy Klesse vznikalo již v době, kdy nahrávali kritikou i jazzovou veřejností ceněnou desku Songs Against Loneliness. Ovšem nápad se zrodil už v roce 2020 během prvního covidového lockdownu. Východiskem bylo přesvědčení hudebníků, že fyzické izolaci je nutné vnitřně vzdorovat. V reakci na omezení se rozhodli naslouchat lidem, jejichž příběhy se staly ještě vzdálenější než dosud. Výsledkem je 13 skladeb ve třech kapitolách, kterými se jako společná nit proplétá téma společenských otřesů; např. básně a svědectví bojovníků za svobodu např. v Rusku (Daria Serenko, Yulia Tsvetkova), příběhy násilné diskriminace na základě pohlaví, barvy pleti, sociální třídy nebo sexuality, ať už v Egyptě, USA, Chile a dalších zemích. V individuálním nasazení aktivistů, jejich obětavosti a víře v budoucnost tkví poselství naděje. Tato myšlenka je na albu umocněna přítomností tří hostujících aktérů; berlínští zpěváci Michael Schiefel a Zuza Jasinska propůjčují své hlasy protagonistům příběhů, lipský klávesák a zvukový designer Philipp Rumsch svojí elektronikou evokuje rozhlasové vysílání, přidává znepokojující ruchy, transformuje hlasy a znásobuje je. Zvukový kosmos v podobě hudebně-literární eseje je sice plný bolesti, smutku, hněvu a zoufalství, ale opakovaně mluví o naději. V jedenáctileté existenci kvarteta Evy Klesse, kde se na repertoáru podílejí všichni členové, jde o politicky nejangažovanější počin. Nejsem si ale jist, zda je to ten správný krok. Mám neodbytný pocit, že je to příliš prvoplánové, zvláště vzhledem k dlouhému času zrání. Netvoří to tak úplně organický útvar, jako tomu bylo třeba u politického jazzu v šedesátých letech. A hudebně mi to připadá zároveň jaksi řidší; i navzdory elektronice. A proto to tolik neburcuje, což je škoda, protože takových nahrávek je třeba čím dál více.