CD Ondrej Krajňák

Hudobné centrum, 2022   10.04.2023

Bezmála deset let jsme čekali na další sólové album Ondreje Krajňáka; to předchozí ForevErnest (Hevhetia, 2013) vlastně ani nebylo typicky autorské, neboť šlo o uchopení (ale vskutku jedinečné) skladeb geniálního romského klavíristy Ernesta Oláha. Měl jsem to štěstí, že jsem mohl být českým kmotrem tohoto alba; stalo se tak na festivalu Jazz Goes To Town 2013 v Hradci Králové. Mezitím pianista exceloval například s Hankou G či jako člen tria Otty Hejnice; zde si zahrál i na elektrické piano, a skvěle! Ovšem jeho doménou je piano akustické. Albem Krížna cesta to dokazuje vrchovatě. Jeho klavírní hra je plná krve, potu a slz. Stejně jako poslední den Ježíše na této zemi. Z klaviatury doslova stříkají imprese i emoce. Krajňák si rve srdce z těla (podobně jako flamencoví muzikanti) a nabízí ho posluchačům. Je obrovské, je v něm celý tento svět, celý vesmír, je v něm božství. Není mnoho klavíristů, kteří dokáží z kapek rosy vybrousit briliant. Nebojí se hrát pomalu, zvolna, do šíře, protože tehdy se cítí být doopravdy volný, svobodný a každý tón může doslova vymazlit . Tentokrát se představuje i jako skladatel. Všech šest skladeb je postaveno na výrazných melodických tématech, minimalistické stavbě a schopnosti vše rozvíjet neobyčejně invenční improvizací. A i když je bezbřehá, není samoúčelná, do sebe zahleděná, a už vůbec není výplodem pouhého technického exhibicionismu (rozuměj: ohebných či rychlých prstů). Účinek Krajňákovy klavírní hry, také díky bohatství dynamiky a barev, je nesmírně (a vesmírně) emotivní! Jarrettovské pobrukování ve vypjatých pasážích svědčí o absolutním soustředění, kdy lze vycítit interpretovo sepětí s něčím, co nás již přesahuje. Album otevírá Odsúdenie na smrť s hlubokým vhledem interpreta, naléhavostí a strhujícím improvizačním finále, kdy motiv vycházející ze židovského lamentu je vskutku osudově zhmotněn. Pády pod krížom jsou rytmizovány jakoby těžkými kroky a kolísáním, poté cítíte vzdor, a i když Ježíš pod tíhou klesne na zem, nereje držkou v zemi (jak zpíval Kryl o nás, lidech). Snad ještě věří v naději, že torturu přežije. To mu Šimon z Kyrény pomáhá kříž chvíli nést (skladba Simon cyrenejský pomáha); slyšíte melodickou energii, mučený může vydechnout. Jenže přichází Golgota. Pro mne je to obrovské překvapení, neboť v intenzivních poryvech výrazné, téměř hitové melodie není ani zbla tragiky. Hutné úhozy se střídají s lyrickými, dynamika se proměňuje, náruživá improvizace tok strhujícím způsobem zahušťuje. Smrt ale ucítíte v další skladbě – Bolesť matky je nezměrná, nářek nad smrtí syna je niterně žalostný, bolestný; z Krajňákovy klavírní hry ale netryská jen žal a bolest, nýbrž také matčiny retrospekce do synova života. Finále alba přináší ovšem katarzi. Motlidba je projasněná, čistoskvoucí, perlivá. Je to naděje. A v té naději je veškerenstvo!

Hrají:
Ondrej Krajňák – klavír