01.10.2020

Trumpetista ERIK TRUFFAZ je považován za další článek v jazzové evoluci. Jazz sytí tanečními rytmy, ovlivěněnými drum´n´bassem a hip-hopem, ale nerozpakuje se inspirovat rock´n´rollem i popem či rockem. Dosud natočil 16 alb, přičemž hned to druhé, „Dawn“ (1998), bylo kritiky i veřejností oceněno jako jedno z nejinovativnějších jazzových alb devadesátých let. Rozhovor se plánoval v srpnu naživo v Košicích při Hevhetia JazzBus & Showcase, kde měl vystoupit s Davidem Kollarem a Arvem Henriksenem. Jenže covid-19 tomu nechtěl. A tak se rozhovor nakonec uskutečnil díky emailové korespondenci ... Taky měly být dva koncerty v Čechách a jeden na Slovensku Erik Truffaz Quartet, ale corona vše zařídila jinak. Ale jsou už náhradní termíny  - jaro 2021.

 

* V jednom rozhovoru jste prohlásil: Celý život očekávám nějakou senzaci, něco mimořádného. Už jste se dočkal?
Erik Truffaz: "Cítím, že současnost je mimořádná, je důležité cítit, že jsme součástí vesmíru, život je důležitý, jedná se o mimořádný dárek, který si musíme uvědomit dříve, než pomine. A to i dnes, kdy se svět kolem nás jaksi zbláznil."

* Jste francouzský trumpetista švýcarského původu. Cítíte se být Francouzem, nebo Švýcarem? A je v tom vůbec rozdíl?
ET: "Pro mne to není žádný rozdíl, kromě toho, že politika těch dvou zemí je odlišná; ve Švýcarsku neuvěřitelně demokratická cesta lidového hlasování, ve Francii je zase důležitější sociální podpora. A v mých počátcích se mi dostalo podpory ve Švýcarsku, Pro Helvetia (švýcarská veřejná kulturní nadace- pozn.autora) mi hodně pomohla, když jsem ještě nebyl tolik znám."

* Proklamujete, že se nepovažujete za jazzového muzikanta, ani prý jazz jako takový neumíte hrát. Není to vaše hudba. Kam byste tedy svoji hudbu zařadil?
ET: "Někam mezi, ostatně In Between se jmenuje i jedno moje album. Mezi klasiku, jazz a pop music. Víte, někdy jsem nucen oponovat těm, kteří mne zařazují striktně do jazzové škatulky. A mnohdy se vůči jazzu zcela vymezím. Ale já tu muziku miluju. Třeba Chata Bakera, toho úplně nejvíc."

* V souvislosti s albem The Walk On the Giant Turtle jste zmínil knihu Milana Kundery La Lenteur z roku 1995, která mimochodem u nás nevyšla. Jste milovníkem Kunderova díla. Proč? Čím je pro vás? Jak vy ho vnímáte v kontextu doby? Myslím tím ve střetu s komunistickou totalitou? Víte, u nás se dnes o Kunderovi hodně diskutuje. Že se ve svých knihách vykresluje jako někdo jiný ve vztahu ke komunistické moci.
ET: "Ano, miluju Kunderovy knihy, otevírají mi mysl. A ten člověk rozumí hudbě, a hudba je taky přítomna v jeho psaní. Ale abych byl upřímný, opravdu nic nevím o jeho životě v komunistické diktatuře, jejíž tíhu si ani nedokážu představit. Vím z jeho knih jen to, že ji nenáviděl. A já ji nenávidím s ním."

* Měl jste hrát s Arve Henriksenem a Davidem Kollarem na Hevhetia JazzBus v Košicích. Bohužel koronavirus tomu nepřál. Už jste někdy hráli takto ve třech?
ET: "Už jsme takhle ve třech jednou hráli, bylo to v Paříži. Arve je velký umělec, miluju zvuk jeho trubky i zvládnutí elektroniky. Náramně to funguje s ambiciózní hudbou, kterou hraje David. A já tam taky mám co říct, a to melodiemi. Škoda, že jsme to nemohli zopakovat."

* S novým albem Lune Rouge přišel také nový zvuk vašeho kvarteta. Analogové syntezátory vás vrací někam do osmdesátých let. Byl to úmysl?
ET: "Představu zvuku analogových syntezátorů sem přinesl bubeník Arthur Hnatek, kterému jsem tentokrát přenechal většinu aranží. Klávesista Benoît Corboz měl z osmdesátých let spoustu analogových syntezátorů, takže se k nim jen vrátil. Ale on není velkým fanouškem osmdesátek, má blíž spíše k sedmdesátkám – Kraftwerk, Pink Floyd a Miles Davis z těch let."

* S Arthurem Hnatkem přišly do vaší hudby také polyrytmy. Ty bych zase hledal v africké hudbě, konkrétněji západoafrické. Také úmysl?
ET: "Ne, o Afriku nejde. Myslím, že ten proces je více o minimalistické hudbě, jako je Steve Reich či současný nu-jazz."

* Proč na vašem novém albu hostují zrovna vokalisté José James a Andrina Bollinger? Byla to vaše volba?
ET: "Samozřejmě. Joseho jsem potkal před několika lety, byli jsme ve stejné kapele a během této doby jsme byla báječná dvojice. A tak mne požádal o společné nahrávání. Takže já jsem na jeho novém albu (letošní No Beginning No End 2 – pozn. autora), on na mém. U Andriny je to jiné, tu jsem o hostování požádal já. Miluju její hudbu. Je to pro mne nová Björk."

* Á propos: Vy máte zpěvačky rád, viďte?
ET: "Mám rád dobré zpěvačky. A zpěváky."

* Vrátil bych se k literatuře, kterou máte také rád. Jste vášnivým čtenářem. Co nyní čtete?
ET: "Nyní dočítám Roberta Musila a jeho román Muž bez vlastností. Další kniha, která mi otevřela mysl a vrací mi do života smysl pro poetičnost a víru v moc slova na cestě za zázrakem."

* A jakou hudbu nyní s největší chutí posloucháte?
ET: "Poslouchám Requiem od Arvo Pärta a Tonyho Allena s africkým trumpetistou Hughem Masekelou. To jsou dvě desky, které nyní opakovaně a s chutí poslouchám."

* S kým byste si rád zahrál v budoucnu?
ET: "Tohle je jedna z nejtěžších otázek, protože jako každý hudebník i já mám spoustu představ a plánů do budoucna. Zmíním tedy to, co vím, že mne nemine, co bude s největší pravděpodobností realizováno. Plánuju nahrát album v duu s pianistou Shai Maestrem, hudba byla napsána během koronavirové karantény. Rád bych hrál se svým Voice Acoustic Projektem. Mám taky představu nové groovové hudby s mým starým přítelem Marcellem Giulianim. Čeká mne také hraní mé symfonické hudby s orchestrem v Lille a švýcarským Compagnie d´Eustache."

* Děkuji za rozhovor.