CD Emiliano Sampaio Jazz Symphonic Orchestra

Alessa Records, 2022   19.10.2022

Emiliano Sampaio se přihlásil již s osmnáctým autorským albem; po loňském triovém (Meretrio – Choros ) přišel opět s velkokapelovým projektem. Partykův žák tak navázal na nahrávky Music For Small & Large Ensembles a Music For Large Ensembles Vol. II. Tentokrát spojil jazzové a filharmonické výrazivo. Pokusil se vytvořit dílo, jež bourá „neviditelnou zeď“ mezi klasickými a jazzovými hudebníky, propojí je a najde nové způsoby spolupráce a interakce. Byl to vždycky jeho sen. „Přestože jsem všechny skladby původně složil a aranžoval já, během zkušebního procesu měli hudebníci téměř neomezenou svobodu měnit, mazat, překomponovat, přizpůsobovat a improvizovat hudbu tak, aby vyhovovala jejich vlastní muzikálnosti,“ dodává autor. „Zažili přitom pocit hraní v malé jazzové kapele, i když s téměř čtyřiceti hudebníky ... koncept, který v minulosti s různými výsledky vyzkoušelo mnoho hudebníků z klasiky, jazzu a dalších hudebních žánrů. Zdálo se, že naše orchestrální zkušenost vytvořila nové hierarchie mezi hudebníky, skladatelem, dirigentem a psanou hudbou obecně.“ Jak titul napovídá, neboť parafrázuje slavnou úvodní sentenci Martina Luthera Kinga, album je věnováno zároveň boji proti rasismu a chudobě ve světě. V květnu 2020 vyvolaly vraždy Floyda, Taylorové a dalších černých Američanů v USA sérii protestů po celém světě a promítly se i do skladatelovy tvorby. „Jako Brazilec vnímám rasismus a chudobu hodně zblízka a považuju to za obrovský problém,“ prohlásil Sampaio. „Nicméně, protože pocházím z bílé, středostavovské rodiny, jsem měl vždy výsadní postavení. Nyní, ve svých 37 letech, bych rád využil své vlastní životní zkušenosti a lidskou odpovědnost ke zvýšení povědomí o tomto nesmírně důležitém a trvalém problému. Nyní je čas, aby společnost pochopila, že základní lidské potřeby jsou univerzální a musí být uspokojeny.“ Devět kompozic plus tři miniatury tvoří de facto rozměrnou suitu. Jde o live nahrávku, což kvalitu hudby a výkon hudebníků podtrhuje. A je to navýsost pozoruhodné album, jež dokazuje nejen Sampaiovu skladatelskou, ale též aranžérskou (nebojím se napsat) genialitu. Barvy tu doslova stříkají na všechny strany (hned úvodní track New Old Paths), nechybí cinematičnost, která leckdy evokuje italský neorealismus (Between Dances, závěrečný Old New Paths). Ve skladbě Dry Soil (nejdelší track – 11:33) se střetává Stravinskij (evokace Svěcení jara) s noir dramatem, kompozice Popping, Chopping And More by se dozajista líbila Ellingtonovi, Dreamscapes zase Schönbergovi. V Revolution přichází ke slovu ethno-jazz, v Black je patrný vliv Olivera Nelsona. Ale nejde o žádné nápodoby, berte to jen jako hrubý pokus hudbu přiblížit. Sampaio nevykrádá, ale transformuje a proměňuje tak v novou kvalitu!

Hrají:
Heinrich von Kalnein – flétna, altová flétna, alt saxofon
Jaka Arh – tenor saxofon, klarinet
Milosh Milojevic – klarinet
Stas Zhukovskyy – hoboj, duduk
Gerald Preinfalk – baryton saxofon, soprán saxofon, basový klarinet
Marc Osterer, Jakob Helling – trubky
Karl-Heinz Tappler – lesní roh
Ádám Ladányi – trombón
Johannes Oppel – basový trombón
Sandra Macher – harfa
Tobias Meissl, Florian Pöttler – bicí a perkusivní nástroje
Michael Lagger – piano
Ivar Krizic – kontrabas
Luis Oliveira - bicí
&
17ti členný smyčcový orchestr