CD divr

We Jazz Records, 2024   25.04.2024

Švýcarské trio divr debutuje na prestižní finské značce We jazz Records albem Is This Water. Slyšel jsem stovky klavírních trií, ale toto je pro mne obrovské překvapení! Protagonisté ve svých improvizacích pracují s novým akustickým zvukem, do něhož vplétají elektroniku a field recordings, aniž by jej jakkoli potlačili či dokonce proměnili. Napomohl jim k tomu free/ambient/spiritual jazz mixem a postprodukcí (v podobě třeba smyček) Dan Nicholls z experimentálního jazzového uskupení Y-OTIS. Z devíti skladeb jsou tři coververze, a to mimo jazzové hájemství – All I Need (Radiohead), Echo´s Answer (Broadcast) a Supreme Sweetness (americký evergreen). Trio k nim přistupuje nelítostně, nezaujatě, nebojácně, (novo)tvárně, nikoli jak by to udělali třeba takoví The Bad Plus. Trio zvolilo titul s vodou záměrně; je to přece proměnlivá kapalina, která na sebe bere různou podobu. Stejně jako improvizace tria! Proto je tu odkaz na japonský minimalismus (Japonci přece milují vodní prvek na zahradách!), třeba ve skladbách 42 a Upeksha, v Supreme Sweetness zazní dokonce chrámové perkuse. Nejčastěji ale hudbou tria prochází post-klasický minimalismus – nejvýrazněji v Tea High, kde se trio propracuje k post-bopu. Výstavba skladeb jinak evokuje postupy elektronické hudby, ale není zde ani zbla klišé; od klasických klavírních trií se divr odlišují pak zcela! Zdánlivě nevzrušené klavírní akordy klopýtají, tóny plují a splývají, basová pulsace a řídké perkusivní brouzdání, chvění a tikání vytvářejí jakoby letargickou, mlžně snovou náladu; ale pokud se do skladeb vposloucháte, propadnete nakažlivému napětí. I když tento minimalistický, zároveň disciplinovaný a přitom zcela uvolněný způsob evokuje třeba tvorbu jejich krajana Nika Bärtsche, hudba divr se vzpírá všem povrchním škatulkám. Jak už bylo výše naznačeno, nejblíže mají k indie elektronické, potažmo post-rockové estetice. Protagonisté pracují s naturálními, ambientními až filmovými zvuky analogových barev (VHS Tomorrow), dokáží vytvořit i podivnou, až atonální zvukovou krajinu (A Glass Is No Glass Is a Glass). To album je prostě okouzlující a vzrušující zároveň, i když nikoli na první dobrou. Nekřičí, nenaléhá, nedoprošuje se... čeká!



Hrají:

Philipp Eden – klavír, preparace, elektronika

Raphael Walser - kontrabas

Jonas Ruther – bicí