CD Piotr Schmidt International Sextet

SJ Records, 2023   26.03.2024

Hearsay je titul již šestnáctého alba polského trumpetisty Piotra Schmidta. A stejně jako předchozí majstrštyk Komeda Unknown 1967 jej nahrál se svým mezinárodním sextetem (přičemž kontrabasisté a bubeníci jsou dva a podílejí se na nahrávce rovnoměrně). A tentokrát již nikoli v roli brilantního aranžéra, ale skladatele. Ve svých 39 letech se Schmidt bezpochyby řadí mezi nejvýraznější jazzové osobnosti své generace nejen doma, ale také v evropském kontextu. Album Hearsay stačilo sklidit nejen pozitivní až nadšené recenze, ale figurovalo v několika anketách jako nejlepší jazzové album roku 2023 v Polsku a zařadilo se i mezi dvacítku nejlepších alb v Evropě. Titul Hearsay odkazuje k pověstem či něčemu nepotvrzenému, z doslechu; ostatně fámy a mylné představy se často točí okolo života, tvorby a úspěchů umělců. Album tak představuje prostor, ve kterém muzikanti mohou odhalit pravdu, nebo se o to mohou alespoň pokusit. Protagonisté se snaží přesvědčit všechny ty nevěřící Tomáše upřímnou, kvalitní hudbou, která si na nic nehraje, a přesto snese i ta nejpřísnější umělecká měřítka. Každá ze šesti skladeb na albu odkazuje k jiné fámě; není tedy divu, že sexteto pracuje s různými výrazovými prostředky – od rozprostřené melancholie až po energické, zahuštěné plochy. Ještě jednou zmíním předchozí album Komeda Unknown 1967. Ačkoli na novince je zvuk sexteta oproti němu vytříbenější, vycizelovanější, kompozičně není tak silné. Mnohdy jsou skladby dokonce i lehce předvídatelné, třeba tak jako bývají písně. Ovšem tomu se nelze divit, protože Komeda je prostě jen jeden. Ale kdo ví, kam poroste Schmidt jako autor po dalších letech zkušeností a zrání. Autorskou výjimkou na Hearsay je skladba Slow Motion z pera Schmidtova přítele ze školy Bartosze Pieszky; ukazuje náš svět ve spánku, náš vlastní svět, kdy nevědomost může být požehnáním. Od ideové stránky alba se odpoutává závěrečný track – Good Old Roy. Je to pocta Schmidtově zásadní inspiraci, Royi Hargroveovi; ten ho inspiroval v roce 2011 k vytvoření uskupení Schmidt Electric. Dochází zde proto ke sloučení dvou linií lídrova hudebního vývoje: electrický jazz, prošpikovaný groovy, a ten akustický, plný ohebných harmonií. A nutno dodat, že se na finálovém tracku dokonce nejvýznamněji podílí David Dorůžka s elektrickou kytarou, se specifickým zvukem wah-wah efektu, jenž tak jazzovou kompozici ozvláštňuje disonantními prvky s nádechem rockové psychedelie. A to bez špetky laciné okázalosti, jež naopak rockovou hudbu čas od času přepadá.

Hrají:
Piotr Schmidt - trubka
Kęstutis Vaiginis – tenor saxofon, soprán saxofon

David Dorużka – elektrická kytara
Paweł Tomaszewski – klavír

Michał Barański - kontrabas 

Sebastian Kuchczyński – bicí 

... a hosté:
Harish Raghavan - kontrabas 

Jonathan Barber - bicí